ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Hvězdný lovec

05.06.06 | Martin Franc, @, další tvorba | 418 x | vypínač

Ráno mne vesničané našli. Tedy spíš mě, pobité statkářovi muže a spálené silo se stájí.

Odnesli mě k místnímu doktorovi a tam jsem (prý v šoku) ležel tři dny. Třetí den od toho masakru ke mně přišla stará žena, ta, která byla považována za malomyslnou.
Posadila se na pelest mé postele a počala vyprávět.

„Když mi bylo třináct, viděla jsem, jak hvězda ožila a sestoupila do naší vesnice. Lidé se sběhli a to, co uviděli je odsoudilo k smrti. Hvězda byla velká jako člověk, ale nebyla zřetelně vidět. Svými smrtícími paprsky zabila spoustu lidí. Několik jich zmizelo v korunách stromů. Všude vládl chaos a zmar, smrt a bolest. Mě také chytila, ale poznala ve mně snadnou kořist a tak mě nechala žít.
Ano, kořist! Vypadalo to, jako by ty lidi lovila…
Celá ves byla pobita až na děti. Já se usadila zde… Nikdo mi nevěří.
Teď se hvězdný lovec vrátil…“
Já jsem odjakživa věřil, že ta bába je blázen, ale to, co jsem před třemi dny viděl, se jejímu příběhu velmi podobalo. Řekl jsem jí o tom a ona rychle přitakala: „Nesmíme se Hvězdě protivit. Musíme jí dát vše, co bude chtít. Ale chraň Bůh toho, kdo na ni vztáhne zbraň! “
Žena mě pak zanechala o samotě a já se rychle ustrojil, abych běžel za starostou či Tobiášem. „Budou mě také považovat za blázna,“ říkal jsem si, „ale vždyť všichni musí vidět, co se děje.“
Starosta mi však řekl špatnou zprávu. Před hodinou vyšla do lesa skupina odvážných, v plné zbroji, štvát neznámého zabijáka.
„Musím za nimi!“ říkal jsem a starosta mi poradil, ať jdu hledat ke Hvozdu. Potom mi půjčil svůj nádherný broušený meč a já, ač jsem věděl, že ho nepoužiji, jsem ho s díky přijal. Pak jsem se vydal na cestu.
Pěšky!
Měl jsem šílený strach a byl jsem unavený, ale přesto přeze všechno jsem energicky klusal dál po lesní cestě. Něco mi říkalo, abych se na místě otočil a zmizel, dokud mohu!
Namísto toho jsem ale vstoupil hlouběji do lesa.
Nevím, jak dlouho jsem prohledával okolí, když jsem však našel tu věc, bylo už šero. Na mýtině u Hvozdu stál velký objekt, ale přesto přeze všechno jsem energi Na mýti mýtině u Hvozdu stál podivné hmoty a její povrch lehce pulsoval. Odhadem mohla mít v průměru kolem deseti metrů.
Stál jsem tam a hleděl na to obří absurdum a marně se snažil pochopit, co to vlastně je. Pak jsem si všiml něčeho, co mohlo fungovat jako vchod. Přistoupil jsem k těm “dveřím“ a nahlédl dovnitř.
Na podlaze se válela hustá mlha, jinak nic zvláštního. Jednou nohou jsem tedy vstoupil a …
Ozval se strašný, bolestný výkřik! A&# lší!
Pak následoval řev daleko horší než jaký jsem kdy v životě slyšel a rázem mi ztuhla krev v žilách.
Poznal jsem ho – patřil tomu netvorovi.
Výkřiky se ozvaly z Hvozdu, kousek za mnou. Věděl jsem že už je pozdě, že si muži Lovce našli.Nebo si spíš Lovec našel je!Ale přesto jsem se na to místo rozeběhl.
Uviděl jsem hrozné věci!
Jeden muž v kožené zbroji ležel na zemi, v křoví a na skále a všude se válely jeho vnitřnosti. Ano, byl rozerván na tři kusy a rány měl ošklivě popálené. Určitě byl zabit těmi hvězdnými paprsky.
O kus dál stál u stromu další muž a z hrudi mu trčel ocelový bodec, kterým byl přibit ke kůře. Jeho obličej byl k nepoznání zohyzděn a lebka dozajista rozdrcená.


 Přidat komentář 




› Online 12


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2021 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14761
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6380
autorů: 862