Nokturno.net / tvorba / dílko

je příběh za městem, kdesi tam, za stezkou u polí... stojí pár stanů a hoří oheň. Živí jj věčné smetí, toho je stále dost
Igelitové tašky, zbytky a hlad. Psi běhají kolem, sešlí, zběhlí... jako my.Sežerou zbytky, vždycky jim něco nechám.
Oheň... v neco je zima, víno nás zahřeje. Já věřím v boha. Víno, to je boží dar. Tak krásně to hřeje...
Už zase štěkají, někdo jde. Možná se vrací markéta. Pár dní jsem ji neviděl...
Za kolejema taky hoří oheň. Shrbený muž s kočárem vleče otep větví. Trochu se motá. Je ticho. Ale v noci... noc je plná křiku.
Nemáme rádi ty zpozakolejí. Chodí na naše místa, jedí naše jídlo.
Markéta. Je tady. Je krásná. Je smutná. Tak tak se vleče. Pár tašek. A staré hadry. A mlčí.
Je jaro, všechno kvete. Markéta... hladoví, nemá toho mnoho. Svou "hrdost" a vlasy. Dnes černé, kadeře havranů. Stmívá se a chlad jde. Blíž k ohni, blíž...
Markéta, zoufalá. Má v záři ohně rudé vlasy. Jako víno. Jako krev, kterou dává...
Havrani hudrují své motlitby
Sedíme tiše na hromadě desek a haraburdí, jsme jako uhranutí. Pijeme víno, rovnou z krabice. Je kyselé. A páchne. Hřeje.

JSOU NOCI BEZESNA
MNOHÉ JE V NAŠÍ MOCI
VYŠKRÁBAT BOHŮM OČI
A TOUHY POZTRÁCET



HLTAT A CHTÍT
A BEZHLAVĚ SNÍT
A ZBYTEK
ROZTRHAT