Nokturno.net / tvorba / diskuze

Jsem jen němým kolem v soukolí osudu,
až skončí mé ticho, ani tím už nebudu,
Chtěl bych vstanout a jít, ale do temena padá pažba,
přikrývkou je mi krev a ložem chladná dlažba,
není, kdo by spasil mne, klíč od cely držím sám,
je ale těžké bez štětce, bez barev, plnit prázdný rám.
Zhynuli jsme, poutníče, jak zákony kázaly nám.

----

Pak znova se probouzím a sen má jiný háv,
věci prve jasnější, náhle chytly mat,
kde kamenů přibylo, teče stejný splav,
nepozvednu-li sám meč, udělá to kat.

A další den. Stejný je. Jen čekání na rozbřesk.
Kde je třeba pevné náruče, zbyl jen mramoru lesk.
Ale srdce silné je a bít bude dál.
Co nezabije, posílí a vůle je tvůj grál !