Diskuse k dílku: Pověst o ledu. Sledovat diskuzi přes RSS .
Než se pustíte do diskuze, přečtěte si pravidla pro psaní komentářů.
Vánoční procházka klouzavým podchodem a ilustrace na nebi nespadnou, nevejdou
ve skutek mezi obyčejné lidi, nás živé smrtelníky. Kdo ví, co znamenají, mají
trochu lákavý obsah. Na trhu se vnucují dary milým, blízkým, krásné, levné,
milé, blízké potěšení za vše a všem. Ilustrace se objeví na stěně kostela, je
jich spousta a v tom množství se zdá zcela nechybět obsah. Jasný, zřetelný,
ale kdo by to měl vědět líp než ti, kdož mají vše? Ti, kteří získali a získávají
tím víc, čím víc rozdávají a čím víc se vzdávají sami všeho až nakonec sami
sebe. A zbudou jen čisté, lehké a veselé (šťastné) kosti. Na druhé straně
jeviště krákorají havranovití ptáci nelibými zvuky a krabice od doutníků chrastí
už zase o kousek dál. Kouř se z těch doutníků dostal do plných plic,
svíčky světlo se zablesklo a čas pokročil. Kousek za ním následovala doba
s tím dobrým pocitem povznesení, přijetí a rezignace. Básník v ústraní
nechtěl kontemplovat bez příčiny a prvoplánovitě přijímat nutné dojetí vyvolané
prvním odstavcem velkého úseku dějin. I když si myslí, že je čistý a bez
doteku světel na ulici, nebrání se tomu, je to jeho okolí a očekává se, že bude
reflektovat. Stejně tak by mohl jít domů, pustit si pornografický film a jeho
báseň by byla bez komplikovaností, přetékala by technikou chtíče podobnou úplně
všemu. Čímž se stává prostitutkou svého štěstí a jen jako takový by mohl být
ceněn. Ovšem on myslí, tedy je. Ve zbytku pokoje se třepotavě, trhaně vznáší
motýli. Levitace bez zábran, nicméně s potížemi. Tolik se toho všude
najednou zvlnilo…
Obdivuhodné krasobruslařky vytvořily několik dvojic a páry projely ledem
tam i zp ět jako nůž máslem, jako trolejbus městem ke konečné stanici.
Zaujala mě jen malá Niki, ne snad tím, jak se pohybovala, ale tříští, která se
vznesla jako znak destrukce hladké plochy. Led tak dole, s nadhledem,
chladný a ví všechno, nechává po sobě bruslit a svým věkem, opakováním, už pojal
všechny ty příběhy o neduzích, léčbě alkoholem, všudypřítomné touze a
všudypřítomném strachu. Jen málokomu z obyvatel se tomu podaří uniknout,
míň nebo víc cítí každý ty obavy. Odporuje to zábranám a bez zábran se dá udělat
cokoliv. Zbývá krasobruslařce (která je víceméně ledovou královnou toho, co její
vlastní armáda tvoří na ledě) koneckonců něco jiného, než udělat cokoliv, ať už
se jen prokrista něco stane? Následky se stejně naředí ledem, tou tříští
nazlátlou barvou, kterou si někdo může brát až příliš k srdci, jenom tak
podvědomě, aniž by vznikla fatální obsese. Tímto procesem led tvoří další
příběhy, další krasobruslařky páchají sebevraždy a všechny se to zdá
uspokojovat.
Co když malá Niki nechtěla být tu noc tak rozrušená? Tolik si připouštěla
možnost pádu nebo něčeho podobně fatálního. Vůbec nezvedala telefony, zapomínala
na maličkosti a celkově svým stavem mohla vzbuzovat obavy toho druhu, jaké
cítíme při podezření, že oblíbená či blízká osoby bere drogy. Niki drogy nebrala
a nebála s lidí. Minulou noc možná měla neklidný spánek, podvědomě to
přičítala znepokojivému snu, jehož obsah zůstal skryt pátravému vědomí… Vešla
pak do pokoje a uslyšela někoho zpívat Handlovo Halleluyah… Pak vyšla na balkon,
i když kouřit se nemá. Pak se přestalo dít úplně všechno.
Byl to vlastně týden divů, ale divil se tomu jen málokdo. Rozdíl mezi
životem a smrtí je jen ve schopnosti žasnout. Proto je na hřbitovech takové
ticho a taková spousta soch. Tvoří to klid, to tiché prostředí a nemusí být
nutně přítomen ani sníh, který tlumí kroky a zviditelňuje dech… Dýchej zhluboka,
Niki sedí na svém náhrobku a kouří. Niki vstane a pochopí, o ko ho jde.
Předevčírem to snad ještě mohlo mít cenu.
Na nádraží se celý kompaktní dav lidí pohnul směrem ku vlaku a dav ten byl
tak barevný, kvetl jednolitou pestrostí a snahou být co největší. Seděl jsem na
lavičce unavený a třásly se mi nohy, nebyl jsem schopen s tím cokoliv
udělat, vyčerpané tělo je zcela neovladatelné. Na vedení elektřiny se zhoupla
kavka a z toho davu mě zaujala jen malá Niki, ne snad tím, jak se
pohybovala, ne snad svým místem a svou cestou… Bylo to jen tak, prostě se to
nedalo neobdivovat. Ale to by zmátlo každé vyčerpané tělo.
čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...
Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...
čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).
natir
(včera, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866