Nokturno.net / tvorba / diskuze

Pršelo, to nebe plakalo,
kanula voda – to možná pro štěstí…
…a my tam stáli, zmáčeni slzami,
naposled chytnul‚s  mi zápěstí.
Ruce měl‘s  teplé, hladíš mi dlaně,
děkuji bohu, děkuji za ně.
Teď se se mnou točí svět,
otáčíš se a mizíš v  dáli.
Nejde být spolu, vrátit se zpět,
jsou boje a války, ale my je nevyhráli.
Odcházíš z  mého života, mizíš do tmy,
a tam, co's  stál, zbyly jen kaluže.
Jsi láskou zhrzený…
Začneme od nuly, ty bez ženy a já bez muže!