Závišova píseň
Jižť mne vše radost ostává,1)
jižť mé vše útěchy stanú,2)
srdce v tužebné krvi plavá,
to vše pro mú mílú žádnú.3)
Svýma zraky skrzě očko
silněť střielé v mé srdéčko,
bydlímť u plamenné túze.
Muoj život v tuhách nemáhá,4)
to vše jejie krása drahá
silnět’ mě k tomu připúzie.5)
Srdce bolí,
silně ve krvi plavaje,
žádaje,
žádná, tvé milosti, ač sě móže státi.
Jáť nikoli
živ nebudu na dlúzě
v té túzě,
kdyžť se zmilitká neráčí smilovati.
Túhať mě po nic,6) kdyžť na ni zpomanu,
div, zeť kdy nesplanu,
omdleje v tuhách stanu,7)
já pro ni u mé mladosti žalostivě zahynu.
Toť mé neštěstie, že byvše v radosti
i mám smutka dosti od nevěrné milosti.8)
Ach žalosti, chodím smutný, vzdychaje pro mú nevinu!
Jižť mé zpievanie přestane nynie,
pyčtež1) mne, panny, i vy, šlechetné panie,
zeť mi jest zahynuti pro milovánie.
Slunéčko vzchodí,
zářě vychodí,
má zmilitká v mém srdéčku vévodí,
silnět mi na mé mysli uškodí,
ač2) sě, žádná, nesmiluje.
Bych měl3) na všem světě koho,
jenžť by mi pomohl tužiti,
měl bych utěšenie mnoho,
chtělť bych mu s věrú4) slúžiti.
Jakož fénix oheň nietí,5)
tu, kdež chce svú mladost vzieti,
v ohniť vzhoří v silné moci,6)
takéž muoj kvietek žádúcí
tužebný plamen horúcí
v srdci nietí ve dne v noci.
Z mé mladosti
jenž srdci tuhy přeji,
nesměji
pro zlých lidí strach nikomému zjeviti.
V téj žalosti,
již nosím na útrobě,7)
ve mdlobě,
najkraššie žádná, pro tě mi zahynuti.
Zbožnýť8) má radost, a já v tuhách vadnu,
to vše pro mu žádnu,
sám sebú nic nevládnu,
pohřiechu nemámť nikdy nižádného utěšenie.
Toť jest má nuže, ach hrozný osude,
ktož tebe nezbude,9) tenť žalosti nabude.
V svém srdéčku, žádná, pro tě já mám tužebné myšlenie.
Mého túženie nemám umenšenie,
pyč mne povětřie, pyč mne všecko stvořenie,
karbunkul, zafier i vše drahé kamenie,
slunečné kvietie
i vše na světě,
pyč mne lilium, pyč ruože přestkvúcie,
chceť mi má zmilitká život odjieti,
ač1) se neráčí smilovati.
Orel divnú vášni2) mievá:
své děti v slunce obrátí,
tuť je v té horkosti zhřievá,
davt’ jim v tu světlost hleděti.
Kteréž jasně vzřieti nemuož
v slunce, toť sobě nespomuož,
ihned je z hniezda vyvrátí.
Takým orlem nazývám ji,
pro nižť srdcem v tuhách Ikaji,
strach mne,3) zeť mi život ztratí.4)
Ach, mé očko,
má útěcho, má radost,
pro světlost,
jíž má najkrašší svietí, musím tužiti!
Mé srdéčko
se leká bez přestárne
spadenie,
jakžto orel spádná, tuť mu jest strach mieti.
Jakžto lev, když koli svým hlasem zúpí,5)
své dietky vykúpí,
ihnedť jich smrt odstúpí,6)
takéž já lekám se smrti žádaje promluvenie.
Labut, divný pták, zpievá umieraje,
také já, smutný žák, umruť v tuhách zpievaje
pro mu mílu žádnu, když neřád přieti smilovánie.
Ach auvech, má milá,
již si mě umdlila!
Ještě by mě od smrti vykúpila,
by se mnu jedinké slovce promluvila.
Slunéčko stkvúcie,
ruože světiúcie,1)
srdce i tělo dávají v tvoje ruce,
duši mu Bohu milému poruče,
ač21 mne neráčíš živiti.3)
- ostává opouští – 2} stáná přestanou – 3) žádnu žádoucí, drahou
– 4) nemáhá chřadne – 5) pripúzie nutí – 6) Túhať mě po nie
toužím po ní – 7) stanu zahynu – 8 ) milosti lásky
- pyčtež litujte – 2) ač jestliže – 5) Bycii mel kdybych mď
–4) s vfríl věrně – 5) nietí rozněcuje – 6) v silné
moci prudce-7) na útrobě v nitru – 8 ) Zbožnýi zbožný (možný, ale
málo pravděpodobný je výklad: bohatý, tj. ten, kdo je obdařen láskou) – 9)
nezbude nezbaví se
- ač jestliže – 2) vášni zvyk – 3) straní mne bojím se – 4)
ztratí zničí – 5) zúpí zařve – 6) Jičín… odstúpí odstoupí od
nich
- světiúcie zafičí – 2) aí jestliže – 3) živiti zachovat
naživu