16.11.06 | trueblue, @, další tvorba | 1174 x | vypínač
Ač Tělo mé spokojeně zpívá,
píseň o kráse mnohých.
Srdce volá po jediné.
Vzpomínka pouhá,drásá a drtí.
V agónii citu umírám.
Ať bolestivá chyba,
či láska,
souží jako poprvé.
Po sté říkám,
už nikdy víc
a ohlédnu se po druhé.
Už nevěřím v řešení,
jen v zoufalé kroky.
Nyní stačit musí zbylé.
Nikoli bez citu,
jen bez lásky .
. deprese zoufalství povídka horor noc zklamání vzpomínka jen tak beznaděj cesta fantasy touha voľný verš krev život podzim osud realita x smutek horror .. srdce momentka zima poezie marnost bolest pocit emoce aa sex naděje sen haiku láska samota město sobota humor svoboda * vztahy erotika mládí vyznání čas přetvářka vztah hrůza temnota strach antilistí nenávist žena les smrt pocity tma příroda ...
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6427
autorů: 864