Diskuse k dílku: Můj svět.... Sledovat diskuzi přes RSS .
Než se pustíte do diskuze, přečtěte si pravidla pro psaní komentářů.
Pocit naprosté zoufalosti, bezradnosti, bezmoci… ten pocit, když mě
děsí samota a přezto miluji chvíle, kdy sama sedím ve tmě a koukám do noci. Po
tvářích nechám stékat slzy, co mi padaj do klína, nebo se vpíjí do rtů, do
chvějících se rtů, které nejsou schopny vydat ze sebe hlásku. Duše křičí, ale
nikdo ji neslyší – anebo slyšet nechce?? Chce se mi řvát, ale hrdlo mi
sevře úzkost. Cítím tu bolest, cítím jak mi buší srdce… jakoby mělo
každou chvíli puknout!! To ticho mě ničí. Křičím do svého světa, ale jsem tu
sama, nikoho k sobě nepustím – tak proč pláču nad svojí samotou??
Možná strach, někoho si připustit k tělu, možná strach z toho, že už
nikdy neucítím tu bolest, která mě zabíjí, ve které žiju už tak dlouho, kterou
jsem si „zamilovala“!! Je to můj svět…
čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...
Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...
čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).
natir
(včera, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866