Nokturno.net / tvorba / diskuze

Jedem odporným
zasvinila jsem svou duši i tělo,
jedem, jenž sžírá mých útrob,
jedem, jehož vinou srdce mé zemřelo,
jedem, jenž zasypal můj hrob.

Jedem, jenž zavřel dveře smrti,
zardousila jsem své iluze,
jedem, jenž mou mysl drtí,
avšak zmírá se jím nejhůře,
tímto svinstvem
otrávila jsem sama sebe,
snad v nejmarnější nadějí,
snad v nostalgické vzpomínce,
snad v domnění, že spatřím nebe…

Jedem, jenž smrti dveře zas otevřel,
zaplavila jsem své žíly,
kvůli tomu jedu kdosi ve mně zemřel,
ač stále cítí se býti živý.
Ono svinstvo nejhorší,
jež tisíce tváří falešných má,
ona děvka nejproradnější,
jež tou nejsladší se býti zdá,
ono hořké utrpení,
jež v slzách nekončí,
to vše jest LÁSKA,
jedovatá květina poetou nejopěvovanější…