Nokturno.net / tvorba / diskuze

Splátky

I  přestěhoval se James d‚Naughey do domu zesnulého kancléře Yviho a vyšel jednoho dne přebrat nové povinnosti nového úřadu kancléřského.A jednoho dne došel na úřad a zjistil,že má shromáždit splátky na půjčku od rodiny Ambrosů na Lively Street 12/568 .Bohužel zde byl problém,neboť o  minulých splátkách,které měl shromažďovat od roku 1979,nebyly žádné záznamy.(Ono kolem toho bylo mnohem více nejasného-jako důvod půjčky bylo uvedeno „Krmivo“)A  tak odešel d‘Naughey k  domu rodiny Ambrosů.
Byl starý a byl zpráchnivělí a nebyl zde zvonek,ikdyž dům stál v  obří zahradě za vysokým plotem z  ostnatého drátu.Noví kancléř finančního úřadu pro severozápadní Malescote zde čekal po dobu hodiny.Pak kolem proběhl studený vítr a d‚Naughey se počal třást.V  tu chvíli se otevřela branka a kancléř vstoupil urychleně do zahrady,kterou ještě urychleněji opustil,došek ke dveřím a počal jako šílený třískat do dveří.
Po chvíli mu otevřela stará žena s  obřími skly.
„Co chcete?“ zaznělo hned.
„Jdu za Panem Charlescroftem Ambrosem“.
„Ještě to nejsou dva týdny.“ řekla žena a chtěla zavřít.
„Já jsem tu kvůli splátkám!“ řekl pojednou muž a vrazil nohu mezi dveře.
Stará žena se zastavila ve dveřích a s  otevřenými ústy sledovala kancléře.
„A….…vy jste?“ zeptala se nakonec rozladěně.
„James Ashcroft d‘Naughey,kancléř finančního úřadu pro severozápadní Malescote.“ řekl důležitě a poukazoval na výložky svého saka,jež zdůrazňovali jeho úřad.
„Á,nástupce chudáka pana Lloyda Yviho Llyoda,ano,ano je to škoda.Pojďte dál.“.
Pak ustoupila a nechala za sebou dveře pootevřené.
D‚Naughey byl trochu konsternován,neboť ani přesně nevěděl,co se s  Yvim stalo,jen že ho našli mrtvého.
Vstoupil do domu,kde se evidentně několik let neuklízelo,neboť pavučiny zde již tvořily vlastní zdi i  pokoje.Byly zde stará zrcadla,skříně a židle,které byly místy naprasklé,ale o  nic se zde asi nikdo nestaral.Na zemi byl jakýsi koberec,ale nebyl rozeznatelný pod silným nánosem prachu.
Stará žena vedla d‘Naugheyho skrze mnoho pokojů,každý byl ještě neudržovanější než ten předtím.V  před­posledním bylo již tolik pavučin,že d‚Naughey vůbec neviděl před sebe a musel se tlačit dopředu opravdu velkou silou.V  jednom momentu se zasekl a nemohl dál.Na chvíli přestal, nabral síly a poté vyrazil naposledy a nejrychleji a poté vypadl na podlahu.
Tedy,to si aspoň myslel.
Když se podíval blíže,zjistil,že to není podlaha,ale opravdu hustá stěna z  pavučiny.Postavil se a zjistil,že se pavučina houpe.Proklimbal se dále a tam uviděl díru v  podlaze.Hodil dovnitř minci a poslouchal vteřinu,dvě,deset vteřin,minutu­,dvě….…a nic.Mince nedopadla a pokuď ano,tak mnohem, mnohem později.
„Čekáte zbytečně.“ ozvalo se zhora.
A  muž se podíval nahoru a uviděl,že uvnitř vzduchu a temnoty,která je témšř všudypřítomná,se v  houpací síti z  pavučiny houpal starý muž ve starém saku.Byl to Charlescroft Ambrose,jehož jmenovec před devět a osmdesáti lety navštívil první a jediné představení hry Omnea,jež se konala v  divadle Svatý Lucius a kde vypukl požár a uhořeli jak herci,tak jediný skript i  autor a starý Ambrose byl jedním z  mála,kdo tehdy unikli a byl jediný nezraněn.
„A  mimochodem…­...“ řekl Ambrose směrem k  d‘Naugheymu­,„vaše sako nechává vyvstat opravdu hodně pochybností o  vašem dobrém vkusu.“ dávajíc velký význam předposlednímu slovu.
D‚Naughey,když se trochu vzpamatoval zakoktal:
„P-p-pan Ambrose,předpo­kládám?“.
„Ano.A  toto,“ ukazujíc směrem za d‘Naugheyho,kde uviděl dalšé pavučinovou plošinu a kde stála stará žena,„je moje milostivá sestra Jezabel Miriam Ambroseová.“.
Stará žena se usmála a byli vidět její vyhnilé zuby.
„Takže,pane…­.…...“ řekl pojednou Ambrose,poukazující na d‚Naugheyho neslušnost.
„Ehm….….James d‘Naughey,kancléř finančního úřadu pro severozápadní Malescote.“ řekl opět,nyní s  jistým odérem strachu.
„A  jsem tu ohledně….…“.
„Ano,ano,já vím,splátky.Hned to bude.Ale předtím….…co takhle okusit trochu domácího vína?“.
„Asi ano.“ řekl s  notnou dávkou slabosti v  hlase.
Ambrose vytáhl nejprve dvě sklenice a jednu podal D‚Naugheyemu.Pak odněkuď vytáhl láhev s  podivně zbarveným mokem a nalil jej kancléři.
Ten se napil a projelo jím strašné napětí.A  poté viděl Ambrose,jak bez starosti pije ze sklenice a nic mu není.
„Takže,ohledně splátek,je tu jistý….…..“ začal kancléř.
„Pšt!“ řekl hlasitě Ambrose.
„Ale…...“.
„P-Š-T!!“ podotkl opět domácí pán.
Pak se Ambrose podíval do tmy a natáhl ruku a ze tmy se mu na i  vyšvihlo několik pavouků,jež brzy lezli po celém jeho těle.
„Máte rád pavouky?“ podotkl pak směrem ke kancléři.
„Ani moc ne.“ řekl kancléř.
„Splátky….….víte o  nich něco z….…úředních knih?“.
„Ne.Žádné nejsou.“.
„To jsem si myslel.Stará dobrý Yvi.Byl tak….….nepořád­ný.Pavouci nemají rádi špínu,ne v  krmivu.“.
D‘Naughey byl neuvěřitelně zmaten.
Pak něco křuplo.Kancléř se prudce otočil,ale Ambrose jej hned uklidnil.
„Nebojte se,co by se vám zde stalo?Vezměte si ještě víno,u  nás se pije přímo z  lahve a neříkejte že ne,to by jste mě urazil a to by se vám nelíbilo, kdybych se urazil.“ řekl Ambrose v  podivném tónu.
D‚Naughey vzal lahev a počal pít.A  tu to uviděl.Z  pavučiny vysel lidský prst
.Řádně ožraný a utržený od ruky.A  po prstu přecházeli pavouci.
A  poté zezhora spadla kost,jež nebyla v  žádném případě zvířecí,toho si d‘Naughey stačil všimnout.
„Yvi taky neměl rád moje pavouky.Ale oni se ho nemohou nabažit.“ řekl Ambrose.
Nakonec se d‚Naughey podíval na lahev a viděl,proč byla tak těžká.Uvnitř
byla zaražena lidská hlava(byl to Lloyd Yvi Llyod).

Můj předchůdce,nějáký D‘Naughey jednoho rána přišel do práce aniž by promluvil s  kýmkoliv slova,tedy aspoň tak jsem to slyšel a o  pauze si na toaletě podřezal žíli.
Zrovna jsem se dozvěděl o  rodině Ambrosů u  které mám vybírat splátky a zjistil jsem jisté nesrovnalosti,které hodlám s  ctihodným panem Ambrosem probrat osobně.