Nokturno.net / tvorba / diskuze

O  cestě Ruith-Mar-Bele za Yudiga-Ihnonei

Žil v  severu země Yudiga-Ihnonei muž,jež bývával učitelem,ale necitelnost lidí jej vyhnala z  učeben a až do dalekého kláštera.Jmenoval se Ruith-Mar-Bele,syn Kalooda,jež přišel zpoza Podogá,tedy alespoň to mnozí tvrdili.A  studoval víru Alhadiovu,o  jediném Bohu všemocném,ale byl to muž vědy a nedokázal plně důvěřovat ničemu,co neviděl.I  ptal se bratrů v  klášteře,jak vypadá Bůh Všemocný Alhid a oni se mu vysmáli a řekli,že není možno o  těchto věcech mluvit.I
  byl v  depresi,ale pak jej napadlo zajít za svým starým otcem.Ten žil v  svém domě a odmítal vycházet již několik let,neb,podle něj,každý mu byl cizí v  Yudiga-Ihnonei.I  zeptal se ho syn,okuď přišel.A  Kalood nechtěl nic říci a váhal a byl nesvůj.A  Ruith-Mar-Bele jej žádal,ale on nechtěl.A  Ruith-Mar-Bele jej prosil na kolenou,ale on nedokázal.A  Ruith-Mar-Bele ho zapřísáhal jménem „Božím“(jak se označoval Alhid podle dávní litery) a ono slovo vyvovalo v  Kaloodovi změnu a jen nevěřícně koukal do tváře synovi.Pak vztal a obešel celou místnost,by nakonec poodhrnul z  okna záclonu.
„Zdaleka.Mnohem dál,než by sis mohl představit.Je to místo,které není jako tyto světy,místo tak nádherné,jako Svaté Země za Yudinayuthem a Pernegoruthem.Je to místo hrůzy a strachu a živoření,z  nějž jsem utekl.“.
„A  jak se tam dostanu?“ zněla synova otázka.
Kalood se na něj prudce otočil,ale poté se uklidnil a obrátil se opět směrem k  oknu.
„Dostat se tam?Jsou tisíce,jež by se nejraději dostali pryč.Sem.Ale vidím, že ti to nedá spát.Přijd za mnou za tři dny,poté uvidíme.“ a pak už ten den neřekl nic.
Ruith-Mar-Bele odešel a po tři dny čekal pln očekávání.
A  třetího dne přišel k  otcovu domu a zjistil,že je zamčeno,což bylo něco nezvyklého v  zemi Yudiga-Ihnonei.Zaklepal jednou a nic.Zaklepal podruhé a slyšel slabé dunění.Zaklepal potřetí a dveře se otevřeli.
V  nich stál jeho otec,v  šatu jež nebyl ani ze země Yudiga-Ihnonei,ani z  žádné jiné země za Yudinayuthem a Pernegoruthem.Kolem krku měl přívěšei vpradvě nelidský a hrozivý.Pootevřel dveře a Ruith-Mar-Bele vstoupil.
Celá místnost byla ponořena do tmy,na stěnách byli různé mapy zemí,o  nichž Ruith-Mar-Bele nikdy neslyšel a na zemi podivní věci,ukované z  železa,či jiných,jež on neznal.A  uprostřed místnosti,spojen bílou,svítící čárou z  každé strany pokoje(ze čtyř a ne z  šesti,jež je světových stran v  celém světě za Yudinayuthem a Pernegoruthem) byl kruh o  pěti stranách, jež nebyl k  pochopení a nikdy předtím ani nebyl,ale když jste ho viděli,hned jste jej poznali.V  kruhu byla lebka člověka a vedle ní ještě dvě,v  mnohém jiné.
A  jeho otec na něj pohlédl,jakoby se jej ptal,ale Ruith-Mar-Bele s  pohledem neuhnul a tak Kalood jen povzdychl a pak se posadil.Vytáhl jednu mapu a dlouhým nechtem se škrábl do ruky a kapkou krve přejel po mapě.Byla to mapa zemí za Yudinayuthem a Pernegoruthem.
A  jeho otec mluvil:
„Toto je Hudisare Mar Bhaladar,v  níž se zrodil konec světa a toto je Minahaniaroduh,jež čeká na příchod spasitele.A  za ním leží velké jezero Moorinarai,v  němž není života,jen smrti.A  tam půjdeš,v  hodině Yisishavově,“ řekl a vzal a podal svému synu postupně všechny tři leby," a vhodíš zde toto do něj.A  poté čekej a až přijde čas," řekl a vytáhl z  kapsy obří,stříbřitou minci,„dej si toto pod jazyk a nemluv s  nikým a zapři,že to máš,by ses mohl vrátit zpět.“.
A  Ruith-Mar-Bele poděkoval otci a vzal vše,co mu nabízel i  s mapou a odešel.A  jeho otec se poté posadil na postel a počal brečet.

Dlouho šel Ruith-Mar-Bele kolem Hudisare Mar Bhaladar,neb neměl a nesměl doň vstoupit,neb kdesi v  něm žije zrozen konec světa,jež je slepí a jež může se zavěsit do rukou člověka,jež přijde do města a chtít být vyveden ven.A  kdyby jej člověk vyvedl,Konec Světa by nastal.A  proto jsou u  všech bran vždy stráže a každý může vstoupit do Hudisare Mar Bhaladar,
ale nikdo nesmí z  něj kdy odejít.

A  ještě déle šel kolem Minahaniarodu­hu,protože kdyby vešel,skončil by špatně,neb zdejší lidé vidí v  každém příchozím spasitele a když jim nepředvede zázraky,tak jej ukřižují.

A  nakonec došel k  jezeru Moorinarai,v  hodině Aghusoptově,Zrození ze Severu a čekal,kdy začne hodina Yisishava,Zrození z  Jihu.A  když nastala, přistoupil k  jezeru avhodil do něj to,co mu otec dal k  vhození a poté si dal minci pod jazyk a čekal.A  čekal dlouho a již chtěl odejít,když tu přišla tma a z  díry jezera se vzedmula loď,stará a dobrá,jež plula v  temných vodách Moorinaraie,jakoby jí to nemělo přinést smrt.A  když byla spuštěna lávka,
přešel Ruith-Mar-Bele a vstoupil na palubu.Loď byla ze dřeva a evidentně stará,až archaická.A  na lodi nenašel nikoho a tak ulehl do lože v  prázdné kajutě.V  snu chodíval po palubě a všude bylo mnoho lidu,ale jiného nže znal,temnějšího a staršího,ikdyž ne stářím,ale něčím mnohem větším.
A  chtěl již s  někým mluvit,ale vzpoměl si,co mu otec řekl,tak to neučinil.
Když se vzbudil,nalezl na stole skromnou snídani.Poté,co pojedl,vyšel na palubu a tu zjistil,že loď pořád stojí ve vodách Moorinarai.
Bylo mu to divné,ale nedovážil se opustit loď.A  tak večer znovu usnul a znovu se mu zdálo,že chodí po palubě,kde je mnoho jiných lidí a opět s  nikým nepromluvil.
Toto se stalo ještě třikrát.
A  když se vzbudil po čtvrté,nenalezl snídani a když vylezl na palubu,
zjistil,že loď kotví u  malého přístavu,někde,kde nikdy předtím nebyl.
Procházel přístavem a bylo zde mnoho věcí,jež neznal a nemohl znát.
A  když jím prošel,nalezl zde svatostánek s  poustevníkem a toho se zeptal, kde najde Boha a poustevník mu řekl,kde je kostel.
I  byl v  kostele,ale bylo to jiné než u  Alhida,neboť zde nebyly ty praktiky,jež se činili u  Alhida v  jeho chrámech a bylo zde mnoho jiných,jež Ruith-Mar-Bele viděl poprvé.A  když zde seděl i  po skončení mše,ozval se skřek ze všech stran a hlas:
„Ty hledáš tvář boží?“.
A  Ruith-Mar-Bele přikývl.
A  tu stál před ním Bůh,jehož tělo byl čistý mramor,bělavý až bezkrevný a jeho žíly vystupovali tak,jakoby byly vytesány kladivem.Ruith-Mar-Bele žasl nad tímto Bohem,ale jen,dokuď nespatřil jeho tvář.Pak utekl s  hrůzou a vypadla mu i  mince,jež měl míti pod jazykem.
Neb v  tváři boží uviděl veškeré utrpení jež kdy bylo a kdy bude.
A  když ztratil minci,musel si vydělat jinou a dřel a dřel,než ji vydělal a pak došel do přístavu a vešel na loď a po několika nocích se vrátil nad Moorinarai a poté přešel kolem Minahaniaroduh a Hudisare Mar Bhaladar až došel do země Yudiga-Ihnonei.Do dnešních dob dělá učitele a snaží se zapomenout na jakéhokoliv Boha.

Dvě hodiny poté,co s  křikem utekl,přišla do kostela uklizečka,jež počala vytírat dlaždice a najednou narazila na minci.Vzala ji do ruky,přelouskala nápis „In God We Trust“ a vstrčila si ji do kapsy.