Nokturno.net / tvorba / dílko

I
Vyrůstal jsem v krásném malebném kraji, v němž skvělou romantickou atmosféru kromě výtvarné stránky přírody vytvářelo i šumění rybníku, zpěv ptáků a bečení oveček.
Nicméně v na první pohled krásném a svobodném kraji vládl přísný režim místního rychtáře. Byl to zaslepený a zahlušený člověk, velmi velký dogmatik a člověk, který měl strach z jakýchkoliv nejistot, změn a neznáma. Přísně káral každé provinění proti řádu a odmítal i veškerou radost, jako např. i hraní na hudební nástroje, včetně i tak primitivních, jako byla píšťalka z proutí- mnohdy káral malé chlapce když si je jen tak z rozmaru vyrobili.
Jednou se stalo, že při svých toulkách světem do mého rodiště zabloudili 3 veselí, díky snědší pleti asi z jihu pocházející, šumaři. Rychtář z nich měl veliký strach a tak je označil za satanovo plémě, které má za snahu jen škodit nevinným pannám-nejprve odstranit jejich nevinnost, a posléze zabít. Chtěl je tudíž vyhnat, ale s tím spousta občanů nesouhlasila. Mnozí ho přišli poprosit jesti by přece jen nesvolil k jednomu večeru s hudbou. Rychtář původně zuřil a nechtěl svolit ale potom s ním proluvila i jeho družka.
"No tak drahý,svol v této vesnici alespoň k jedné radostné události."
"Proč bych to měl dělat? Ještě se mi tu ta havěť vzbouří a co pak?"
"Pokud jim to dovolíš,myslí že se stane opak. Mám takový pocit,že se u nich staneš oblíbenějším a tak tě budou poslouchat více. Protože uvidí, že to přeci jen nemyslíš tak zle."
"Ehm,nechám si to projít hlavou.... "
Nakonec svolil.
Celý den byla hospoda plná a všichni poslouchali poněkud nedotažené hraní 3 nástrojů: basy,flétny a kytary. I přes jejich zjevnou nedokonalost byli tito 3 mladíci přijati kladně-posluchači už trpěli tak velkým nedostatkem hudby, že byli ochotni poslecnout si i ty občas falešné tóny. Celý večer panovala v hostinci veselá nálada. Ke konci se tři mladíci seznámili se třemi hezkými děvčaty, se kterými pak o každé přestávce hovořívali. Po poslední skladbě, asi v jedenáct hodin, si vyšli s děvčaty pohovořit do lesa.
Ves se rozešla do svých příbytků, byly slyšet vzrušené hovory o tom, jak přeci jen byli úžasní . Hovory postupně utichaly až se celá ves ponořila do ticha, aby mohlo vyniknout šumění potoka, a já se vyšel k němu projít a zaposlouchat se.
Bzry ráno vyběhla z domu matka jedné z dcer a zakřičela"Pomoc,někdo mi zabil dceru!!!" Celá ves byla vzhůru a šla se podívat. Lidé uviděli nožem zjizvené, zošklivené tělo s odřezanýmy uši a vypíchanými oči. Tu napadlo i dvě další matky podívat se na své dvě dcery- ty které se včera tak bavily s šumaři. I ony posléze vyběhly z domu se zděšením a vykřikly"Naše též". Rychtář svolal vesnici před svůj dům a tak všem řekl: "Vidíte varoval jsem Vás. Teď už doufám,že mi budete příště věřit více. Vidíte co Vaše svobodomyslnost způsobila.Krásné tři panny umřely. A kdo jiný je mohl zabít než ti tři zlí šumaři, před kterými jsem vás tak varoval??!!" Obec mu uvěřila a začala ho více poslouchat a důvěřovat mu.
A já měl příliš velký strach před rychtářem, než abych řekl všem, že jsem l loučení šumařů s dívkami půl hodiny po skončení jejich vystoupení a rychtáře s nožem v ruce po půlnoci vycházet z domu.

II
Vlastně si vzpomínám ještě na jeden zážitek se šumaře v mé rodné vesnici. Stalo se stejného roku jako příběh první a to v zimě, v smutné to době, ve které potok zamrzal, ptáci nezpívali a bylo slyšeti jen nepřijemné štěkání psů. Událost ta se stala v zamračené noci, ve které bylo cítit mezi lidmi jakési napětí.
Většina vesnice seděla v hostinci, hovořila o jaře a ze všech bylo cítit touha po něm. I když byla nálada pod vlivem zimy, hovořilo se celkem hlasitě. Nicméně tato hlasitost nemohla přehlušit náhlé podivné zavytí vlků, které kupodivu celkem dlouho trvalo a bylo velice hlasité. V těch chvílích jsem si všiml jak se všichni začali bát a počali mluvit tiše. Na rychtářovi jsem si všiml, že je rozladěn a ztišen nejvíce a snad i více než by se z vytí vlků dalo vyvozovat. K úlevě všech však vytí náhle ustalo a bylo venku chvíli ticho. Nicméně jen chvíli-za chvíli začali poměrně rozladěně štěkat psi a vlna štěkotu se blížila k hostinci. Když začal štěkat i pes v hostinci, otevřely se náhle dveře a vstoupila podivná osoba s harmonikou v ruce.
Byl to malý skrčený mužík, s červeno-hnědo-černým pláštěm a vysokým černým kloboukem na hlavě. Z pohledu do zjizvené tváře vycházel strach nejen díky jizvám, ale i díky podivnému červenému světlu vycházejícímu z očí. Každý si všímal podivného tohoto zjevu a nikdo si nevšiml psa hostinského. Ten se v koutě pod stolem krčil a fňukal. A rychtář se tak třásl, že nebyl schopen podivného mužíka ani vyhnat. Ani další lidé--omráčení jeho vzhldem- ho nevyhnali.
Nezvaný host si přisedl k prázdnému stolu, poručil si medovinu a jakoby nic začal hráti. Jeho hudba byla velmi tajemná, občas se ozývaly i falešné tóny, které k celku ale patřily a já měl velmi stísněný pocit. Písně byly neznámé, velmi dlouhé a s občasným alikvótním zpěvem v neznámém jazyce. Všichni měli nutkání pohybovat se do rytmu, ale rychtář chtě nechtě musel vstát a roztančit se. Tak to trvalo asi půl hodiny, pak záhadný hráč na chvíli odložil nástroj a napil se medoviny. Rychtář si na chvíli sedl a celý se roztřásl.
Pak se muzikant opět chopil nástroje, zvedl se a za pochodu ven z hospody vyhrával. Rychtář ho musel následovat a tak i on za divokého tance, jakoby v šílenosti, vyšel z hospody. Všichni celou noc čekali jestli se vrátí, ale již se nevrátil. Všichni se tedy brzy ráno rozešli a odešli za svým denním údělem.
Po několika dnech, kdy se obec musela vzpamatovat z podivného šumaře, se společnost rozveselila a měla daleko lepší náladu než za kruté nadvlády rychtáře.