Nokturno.net / tvorba / dílko

Egyptská posvátná kočka
na smetišti u přístavu
hledá svou čest v odpadcích.
Zatímco ruská sebranka, nacpává si žaludky v mastnotě a ve špíně.
Koupu se v cizích bakteriích a voda z Nilu mne nezachrání.
A když v pět ráno nad marinou vyšlo slunce, byla jsem tam.
Unavená.
To první ranní volavka přivolala rozbřesk.
A ibis snídajíc vedle mě chtěl se podělit.
Dvě hodiny spánku v ratanovém křesle žízeň neuhasí.
A dvě hodiny před polednem, mé rudé oči, byly oceněny víc než
pěti velbloudy, tedy dostala jsem V.I.P.
V tom nejtmavším balkónovém koutě, čekal na mě krčící se
načepýřený holub,
aby mne skřehotavě uvítal. Bude prý mým strážcem a u mého okna stále bude dlít.
Projel mnou mráz a každý večer nenápadně jsem pozorovala toho špióna,
ne a ne usnout.
Faraóni přímo v mojí ložnici,
udělali si líheň a já ze strachu z důtek, neodvážím se říct ne.
Titěrně se tetelíc.
Mladá Egypťanka zavřela si mě do sauny a pak svýma drobnýma černýma rukama bloudila mi po těle. Obalená v kokosu budu prý krásnější. Nesmělými odbornými doteky, proudila mi do těla nevědomá něha s kapkou závisti,
a možná tiché volání o pomoc.
A já díky jemným dlaním vím, jak bije srdce jedné nepatrné snědé ženy.
Aniž by to tušila.
Pak zas drobný velbloudář poklony mi skládal,
na velblouda vábil,
aspoň pro jeden krátký pohled pod sukýnku.
Voňavou bylinkou se dvořil a chtěl abych byla mu beduínkou.
Prý proč že jsem tak krásná.
Hm…to asi ten kokos…
Schovala jsem se mu pod hladinu Rudého moře, kde jsem narazila nosem na mečouna.
Radost jsem měla, že můj nos není jednou ten větší.
Nemo v sasance se mi hlasitě chechtal a svého synka svědomitě učil symbióze.
Je to moře bohaté. Na peníze. A tak našla jsem pár liber na znamení, že mě bere na milost.
Tedy ukradla jsem mu pár ulit,
(ne)nápadně (ne)skrývajíc své záměry.
Nad marinou náhle slunce zapadlo a vše se opět ponořilo do temnoty.