04.03.10 | natir, @, další tvorba | 2699 x | vypínač
Tělo po kolena ve vzduchu, nohy Ti svírá rak,
tam kdesi pod hladinou řeky, kam dvakrát nevkročíš
(a možná ani jednou).
Máváš mi rukama,
ale možná jen chytáš stabilitu, co utekla Ti
v proudu řeky, kam dvakrát nevkročíš (a ve které jsem už byl).
Mácháš mi rukama.
Máš nohy ve vodě, sevřené klepetem račím.
Ten rak je hrdina.
Zná jenom lýtka Tvá a to mu stačí, by držel Tě
nohama na zemi, na dně.
Ladně bys vznesla se, kdyby Tě pustil?
Jen vzhůru k mračnům bezmračným v nepředstavitelné výši,
co vždycky všechno vědí,
vidí, žízeň světa tiší.
"Pšššt," říkají jí.
Možná bys ale byla papírovým drakem se stužkou zelenou,
co na konci jí (mu) dítě chybí.
Požehnaný korýš.
jen tak sobota mládí přetvářka láska smrt cesta bolest srdce * vztahy poezie samota deprese marnost momentka pocit zoufalství strach emoce noc vzpomínka x nenávist tma humor naděje horor město čas fantasy žena povídka vztah aa . temnota sen život haiku .. podzim erotika zima horror příroda vyznání hrůza les pocity osud smutek touha svoboda zklamání krev voľný verš beznaděj antilistí realita sex ...
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866