Nokturno.net / tvorba / dílko

Kdo jste, že mě soudíte?
Mrchy, lháři, pokrytci.
Už máte mě, už víte vše!
Co chcete víc, hranici?
Ano, ano, spalte mě.
Přiložte s úsměvem na líci.
Nešpiní popel? To snad ne!
Rychle prostředek čistící.

Vydrhni pravdu, ponechej lež,
schovej se za prázdnou povinnost.
Vymysli omluvu, vymysli, než
stane se z prosté nouze ctnost.

Oheň už hoří, plápolá tiše,
ruce za zády, přes hlavu šátek,
kdo se tu koří a kdo žije v pýše?
Každý si chrání jen vlastní zadek.

Budiž toto smutným povzdechnutím nad nadčasovostí některých lidských druhů a poctou básníkovi z nejlepších, Francoisi Villonovi.