Nokturno.net / tvorba / dílko

Před mnohými léty přibyl do země mladý muž,jménem Yarin.Kdykoliv sestalo,že se země otřásala silami,jež lidé neznají a nemohou znát,vždy se jennostalgicky díval do dály,na místo uprostřed samého obzoru,kde se mnohé rokypředtím objevovala hustá mlha v tvaru opravdu podivném,někteří tvrdí,žedokonce zářila-to bylo ale staletí předtím,než tento muž dorazil do země.Létaplynula,Yarin byl už starý muž,ale stále jej lidé mohli vidět,jak strnule,bezustání sleduje to místo na obloze.Jinak žil celou dobu v lesích a když jstejej chtěli vidět,museli jste se pokusit najít jeho chatrč,jež jakoby nikdynestála na stejném místě.Většinou jej nikdo ani nehledal,jednou však tu částlesa koupil jeden muž a,jelikož zákony naší země ctí „poutníky“ a „lidi bezpřístřeší“, nemohl jej vyhnat jen tak lehce a tak prohlásil,že mu ukradl a snědlovci.Našlo se mnoho lidí,kteří to rádi dosvědčili a tak byli vysláni mužové,bytoho starce přivedli.Když jej dovlekli před stolici soudcovu,byla mu dána zákonámožnost se vyplatit,ale každý již předem počítal s tím,že to nebudemožné.Tu se Yarin dlouze zadíval na muže,jež jej chtěl vyhnat a pomalým krokempřešel celou soudní síň až k němu.Stráže ho chtěli zastavit bodáky,on všakale jenom sáhl do svého chatrného hábitu a vytáhl několik zlatých prstenů amincí,jež položil na stůl před svého udiveného žalobce.Soudce jej muselvypustit,přesto mu ale bylo zapovězeno se do svého lesa vrátit.Zřejmě tonečekal,neboť barva zmizela z jeho tváře a mohli jste jej vidět,jak sedícelé noci na schodech chrámu Patriarchy Arkana,hledíc pořád tím samým směrem naoblohu.Jednou se mi jej zželelo a přemluvil jsem jej,aby alespoň jednu nocstrávil v chrámu.Uvnitř jsem mu nabídl vína a on,když z něj trochuupil,se mírně pousmál a pak počal vyprávět.
Příběh ten byl zpočátku dost fádním:jako malý chlapec byl unesenz paláce v budoucí říši neznámým mužem.Tohot muže označoval stálejménem „Jeden“.
Pak vyprávěl,jak došli k velkým dveřím a popsal hučení větru,ježznělo,když padaly dolů.Nakonec pak stanuli na kamenné silnici,po níž chodily tynejrůznější z věcí,někteří vyhlíželi jako lidé,měli však desítky,nebostovky očí,hlav či rukou.Jiní zase byli průhlední a více zde nebyli nežbyli.Další pak vyhlíželi jako obří hmyz a jiní jako chodící ohniskolepry,s opadá­vajícím masem a obnaženými čelistmy.Byli zdei někteří,kteří se nepodobali ničemu lidskému,či lidmivybájenému-obří,beztvaří slimáci barvy černého dýmu či živé sloupy o výšceněkolika tisíc uhmů.Ti všichni zde byli pospolu.Když pak „Jeden“ vystoupil nahoru za městem,zjistil Yarin,že celé město nesou statisíce hladových duchůmatné,nezdravě žlutavé barvy,jež zdálky připomínali řídká mračna či mlhu.Na tétohoře „Jeden“ pak promluvil.Nepoužil však jediného slova,ani ústa jedenkrátneotevřel,jen hleděl na zástupy okolo,jež mu zřejmě až do posledního plněporozumněly,Yarin ale slyšel jen vzdálené ozvěny.Pak počal „Jeden“ po Yarinovivyžadovat,aby mu sloužil jako páže,on však odmítal a neustále prohlašoval,že sechce vrátit domů.Tvář „Jednoho“ potěmněla,vzal jednou rukou Yarina a přešel povzduchu až do místa hluboko nad shlukem hladových duchů.Pozvedl jej a duchovéjej počali obletovat.Nedo­volily si sice jej usmrtit,ale jejich jako břitvaostré jazyky mu rozdíraly kůži i obličej tak dlouho,než počal prosito slitování.„Jeden“ poté pokynul duchům a ti se vrátily ke své práci.Jakopáže se pak prý věnoval Yarin tomu,že sepisoval rúzná jména míst a lidí,které mu„Jeden“ přednášel ,neboť zřejmě neměl dobrou paměť.Když skončil předal list„Jednomu“,ten se usmál a obrátil svout tvář směrem k nebi,kde počala zářitnová souhvězdí,to,jak přicházeli další a další,obvolaní pro svůj nadcházejícízápas.Jak se vybírali oponenti,Yarin něvěděl,přesto však věděl,co se stalos poraženými,neb zpět se vrátil vždy pouze jeden.Ten pak ale nezahálel a pokrátce zastávce se vydal zpět týmž směrem,jakým přišel,až nakonec zde zůstal jen„Jeden“,jež nechal vysadil Yarina na zemi a sám odešel pěšky směremk nebesům,do věčné temnoty mezi hvězdami a světy.Mlha,jež označovala svatéměsto,pak navždy zmizela.
Yarinovi ale „Jeden“ slíbil,že se bude moci jednou vrátit domů.Když totodořekl,opět se podíval na nebe,tentokrát však vyskočil pln síly a vyběhl dveřmichrámu.Šel po schodech,jež vedly směremk horizontu,k žlu­tavé,toužebně očekávané mlze.Šel tak mnohédny,než stanul tam na hranici.Ohlédl se naposled a vykročil vpřed.A já jejsledoval jak padá k zemi,z místa kam došel po holém éteru,vysoko,alene daleko,ale viděl jsem,že to není on,neboť z něho zmizela jakásizáře,které si nikdy nikdo nevšiml,protože zde vždy byla.Když dopadlo jeho tělodo řeky,vyplavila je ona o pár kilometrů dál a slovutný dvousetletýPatriarcha Arkan prohlásil,když je spatřil,nepoškozené ani pádem,či kameny nadně pádící řeky,že je Yarin nápadně podoben jednomu muži,jež byl uvězněn předsto padesáti lety pro rouhačství,jež však jednoho dne v žaláři povstal aprošel zdí,směrem k vysokým horám,na nichž,podle starých legen odnepamětisídlí bohové.