Nokturno.net / tvorba / dílko

Dívali jste se někdy do očí čirému zlu?
Viděli jste v  nich tu odhodlanost, ten překypující hněv a přitom stále zachovaný ledový klid? A  ty oči, celé černé, bez nejmenšího náznaku čehokoliv jiného než nenávisti. Drží se na vás, nemůžete je setřást, můžete čekat nebo něco udělat, ale ty oči vás budou všude pronásledovat. Potom ty zuby, vybroušené do dokonalých hřebů, s  rudými nánosy krve, dvě řady děsivých zubů v  rozesmátých ústech. A  co teprve ten úsměv, mráz z  něj běhá po zádech, zabodává se vám do srdce a do mysli. Vidíte ho všude, ve spánku, při bdění, dokonce i  po smrti. Drápy se na vás sápají, každým uchycením drásají vaši kůži, dřou se o  kosti a zanechávají na nich šrámy, stejně jako na vaší duši.
A  víte jaká je jeho dobrá stránka?
Nemůžete se mu dostat do hlavy a do srdce, protože kdyby jste viděli co se mu honí hlavou a čím oplývá jeho černé srdce, oh bože, jen to pomyšlení by vás zbavilo veškeré snahy přežít. Protože jeho srdce a hlava oplývají vším špatným co se na této zkažené zemi kdy stalo. A  to dobro co kdo kdy vykonal? Je ho tak málo, že si v  tom srdci nenašlo místo.
Podali by jste mu ruku a trpěli by jste, ale jen chvilku, chvilku než by vás zabilo.
Teď se zeptejte sami sebe: „co by bylo lepší?“
Žít s  tím s  čím žije Zlo, nebo raději umřít ve sladké nevědomosti?
Zeptejte se.