Nokturno.net / tvorba / dílko

Šel vlk cestou necestou, doprovázen nevěstou.
Šli tudy kudy cesta vedla, občas kolem napajedla.
V  tom si družka stěžuje, že jedou jenom na vodě.
Jak tři dny už nic nejedla a pěkně z  toho pohubla.
Vlk jí hnedle pověděl, jaký hlad on taky měl.
Její další protesty zastavilo rozcestí.

Na rozcestí slípka bílá bezstarostně lenošila.
Vlk si zuby brousil, že by ji hned zrdousil.
Slípka se však nezalekla a pěkně mu to od plic řekla.
Že jí vlk nemá žrát, jinak bude litovat.
Vlk se lekl, až mu změkl a raději utekl.
Tak chudák vlčici vzal a táhli spolu dál.

V  tom na rozcestí prase, hezky se tam pase.
Vlk se smutně díval, cítil jak se mu sliny sbíhaj.
Nakonec přece vyrazil, předstíraje plnost sil.
Už se naň chtěl obořit, ale vepřík se stihl otočit.
Tur jen bezvýrazně zíral a svůj tuřín dál žvýkal.
Pašák na to opět nemá a strachuje se, že mu stará nedá.
Stará mu samozřejmě nedala a smršť pohlavků nastala.
Tak šli spolu dál a nikdo ani nedutal.

Došli k  palouku, vlk zpoza buku vykoukl.
Jakmile ho uviděl, skoro z  toho zešedivěl.
Pásl se tam dvanácterák, každý paroh ostrý jako bodák.
Našemu samci se tam nechtělo, byl ztuhlej jak poleno.
Vlčice mu povídá, ať zůstane a rači hlídá.
Že tam zajde a toho mastodonta sejme.

Sameček sedí, ani nedutá a říká si jakou skvělou ženu má.
Jak blesk z  čistého nebe, úcítil něco vedle sebe.
Už bylo ale pozdě ptát se proč, neptej se a zaútoč.
To jeho milá družka, zakousla se mu pod ouška.
Byla strašně hladová, přeci nepůjde na jelena!

Láskou vlka nenakrmíš, ani když pěkná slova říkat umíš.
Nejen člověk člověku ale i  vlk vlku vlkem je…snad mě stará nezabije.