18.09.06 | Kotoslav Zdymadlo, @, další tvorba | 1006 x | vypínač
Ranní zívnutí,
mírné prohnutí
těla znaveného,
nocí zmučeného.
Slunce polední
oko pohledí
na tiché tělo tvé
též nocí zmučené.
V peřinách – bílých závějích
tvá kůže leží stažená
Bůh prý odpustí každý hřích…
Jak dlouho již jsi mi věrná?
Láska je přece dar Boží
však má jest takto jednosměrná…
, linkuj! 
, jagg 
vztahy .. temnota voľný verš krev humor noc les povídka tma pocit emoce čas příroda svoboda antilistí podzim nenávist sobota sex naděje aa láska smrt pocity * vzpomínka zklamání touha jen tak horror přetvářka mládí žena poezie strach ... zoufalství srdce horor momentka vyznání vztah smutek fantasy marnost x hrůza život město sen zima erotika samota . osud deprese bolest realita cesta haiku beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867