18.09.06 | Kotoslav Zdymadlo, @, další tvorba | 991 x | vypínač
Ranní zívnutí,
mírné prohnutí
těla znaveného,
nocí zmučeného.
Slunce polední
oko pohledí
na tiché tělo tvé
též nocí zmučené.
V peřinách – bílých závějích
tvá kůže leží stažená
Bůh prý odpustí každý hřích…
Jak dlouho již jsi mi věrná?
Láska je přece dar Boží
však má jest takto jednosměrná…
, linkuj! 
, jagg 
touha .. mládí svoboda sen samota hrůza ... vztahy pocity láska osud zoufalství město les beznaděj přetvářka srdce strach nenávist život horor voľný verš momentka vzpomínka fantasy smutek bolest x emoce haiku příroda marnost zima povídka podzim sex smrt vyznání čas horror * zklamání realita noc humor jen tak cesta tma krev vztah poezie naděje erotika sobota antilistí deprese temnota aa žena pocit .
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867