18.09.06 | Kotoslav Zdymadlo, @, další tvorba | 968 x | vypínač
Ranní zívnutí,
mírné prohnutí
těla znaveného,
nocí zmučeného.
Slunce polední
oko pohledí
na tiché tělo tvé
též nocí zmučené.
V peřinách – bílých závějích
tvá kůže leží stažená
Bůh prý odpustí každý hřích…
Jak dlouho již jsi mi věrná?
Láska je přece dar Boží
však má jest takto jednosměrná…
, linkuj! 
, jagg 
povídka fantasy deprese haiku horor sen ... pocit vyznání aa * pocity svoboda zima krev naděje poezie x . vztahy mládí touha tma emoce les cesta horror přetvářka příroda noc sex sobota beznaděj čas momentka smutek zoufalství .. strach nenávist žena vzpomínka temnota podzim marnost zklamání realita život antilistí osud město láska samota erotika hrůza smrt voľný verš srdce jen tak humor bolest vztah
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867