Nokturno.net / tvorba / dílko

V háji jsou ruže,
dotyky kuže,
polibky z lásky,
česané vlásky.

„Čau, kočko, jak se vede?“

A kočka v klidu prede:
„Miluju te, lásko,
nesmíš to vedet.“

„To by jsi, krásko,
nesmela takhle sedet
se srdcem na dlani,
seznamem svých prání
vyrytých na hrudi.“

„Hrozne me studí
ledové srdce
v mé pravé ruce.
Taky máš takové!
Zavrené v kovové
kleci
a preci
mrtvé je zaživa,
už jenom prežívá,
když nemáš pro koho žít
a ono být.
Povez mi, muj pane,
jak se stane
ze srdce kámen?
Jak se pozná, že je s láskou ámen?
Proč začne nevinné holčičky ničit zlé zvíre?“

„Jen v dobré víre,
že najde lásku.
Uzavre s osudem takovou sázku.
Potom, když prohraje, dívka ho zničí.
Nešťastné zklamáním zvíre pak kričí.
Uzavre srdce své dalším klíčem,
nechá se postupne ridit jen chtíčem.“

„To je tak smutní pohádka, muj pane.
Povez mi presto, jak se to stane,
že nemužeme být bez sebe ani spolu,
nemužeme sedet u jednoho stolu,
nemužeme být spolu moc,
jde jen o pribeh na jendu noc…“

„Má malá Innocent Virgin, jak to všechno končí,
dozvíš se príšte, teď se s tebou loučím.
Na dobrou noc dej mi ješte pusinku
a netrap už svou malou hlavinku.“

„Netrápím svuj rozum, své srdce a presto vím,
že už se od tebe nikdy nic dalšího nedovím.“