Nokturno.net / tvorba / dílko

.. tak se rač toulám ulicí domů, v černé a žluté koupe se noc a mezi domy v dáli zní vlak. Ujíždí a odnese vše co jsem měl a nechá mě tu s ústy k mlčení a očima ku pláči. Je noc první - poslední."

23.09.02
Zvuk. Tichý zvuk, v něm tichounká melodie, hrubá a hladivá, do toho kapky deště, tichounce cinkají v kalužích, zvuk - jdeš, běžíš, procházíš se. Šepot větru z nebe. Někdy opilí. Se potácíme. Válím se po stěnách domů, vrážím do lamp, do kaluží. Na zem, na vlhkou zem, oči upírám k nebi. Trochu prosebně. Andělé s trombóny, trumpetami a pozouny poletují nebem a hrají zběsilý jazz. A já. Já jsem ten, konečně, kdo to všechno zpívá.
Nebudu tady ležet. A tak tančím a celý se zadýchám, skáču vysoko a vlasy se točí kolem mé hlavy, zběsile, tak zběsile, jako nikdy dřív, to bude ono a už to neskřípe.
Podívné sólo pro dvě ruce a hlavu jednoho blázna.

11.12.02
přes hory, přes lesy, města a hlavy lidí, nesou se myšlenky pro mne a tobě. letí s ptáky po nebi, letí daleko, daleko k sobě. Podivné a náhlé.

08.03.03
Pslouchám Darmoděje - jak příhodné.
Nepíšu básně. Umřela inspirace. Matka umu.