Nokturno.net / tvorba / dílko

kolonizační přízeň
tak se tomu dnes říká
šeptá se to pouliční stokou
a proděravělou střechou mi to patří

nekonečné množství lidí, kteří se množí do trilionů
ó, kam se to jen ženem,
neustále spěchat
s komunikací či bez
a vstup zdarma
do každého vědomí

nesnesu ten pocit
stlačeného vzduchu všude kolem
i v pražských uličkách,
kde svítí rozbité lampy na přecpané zástupy
ziskuchtivých krys,
se dá dýchat z plných plic
jen ne v tomhle malým pokoji
kde mi každá z těch tří zdí připomíná
že žijeme na sklonku století
že růže roní černé slzy krve
a moje srdce ztrouchnivělo
uprostřed extáze