Nokturno.net / články

Vzhledem k všelikým odjezdovým peripetiím a chmurám, které náš příjezd provázely a které jsme úspěšně spláchli místním pivem v duchu hesla "modly se a chlastej", byla první a zároveň i poslední námi zaznamenaná umělecká produkce Mucha, hubatá písničkářka s parádním syrovým kytarovým i zpívaným projevem.

Sobotní ráno jsme rozdýchali letmou procházkou po přilehlých lesích a lukách, abychom následně zapadli do změti voustavých, vlasatých a dredatých individuí hemžících se na nádvoří mlýna a v přilehlém výčepu. K tomu nám vyhrával Záviš, mimo pódium podivně zasmušilý člověk ždímající pivní plastový kelímek a Nouze, uskupení, které minimálně v hudebním bezelstném neumětelství, křiku, nahotě a podivných rekvizitách zajísté úspěšně navázalo na soubory typu The Hever and Vazelina band. V následujícím přeboru v synchronizovaném chlastání provázel vynikající Burgteatr a nezapomenutelná Dáša Vokatá, přirozená a sugestivní jak ve svém projevu, tak v textech svých písní. Pak to šlo hudebně tak říkajíc z kopce a pověstným hřebíkem do rakve byla kapela Ymrvere - ne že by mi tolik vadila muzika, kterou hráli - spíše způsob, jakým ji prodávali...

Nedělní pošmourné ráno začalo bohoslužbou, kterou celebroval Ladislav Heryán. Byl to jeden z nejsilnějších momentů celé této podzemnické události, jeho dobroditvé slovo jakoby dávalo požehnání a legitimnost setkání všech těch podivných lidí různé výšky, tloušťky a délky či barvy vlasů. Obřadem provázela muzikou Dáša Vokatá, nedbaje větru a deště, který se ji mermomocí snažil odervat slova od úst.
Většina zúčastněných pak společně propila deštivé popoledne v prostorách místní nálevny, v družném hovoru, zpěvu či křiku. První kapely pak začaly s produkcí po třetí hodině, líbili se Von Platic Factory, Slum se skvělými texty a zemitou melodikou a konečně i Jiříkovo Vidění, kteří sice byli mizerně nazvučení (zejména stran propojení samplů a živých bicích), i tak ale dokázali zaujmout svým psychedelicky tanečním electrogoundem. Ze všeho nejvíc mě mrzelo, že právě tyto kapely nedostaly prostor v pátek či v sobotu večer, v noci za tmy, kdy zběsilost posluchačů a tanečníků zpravidla vrcholí a kdy nejintenzivněji vnímají hudbu, která jim k poslechu a k tanci hraje...

Cestou zpět do civilizace jsem měl chvíli času na přemýšlení o tom, co jsem měl možnost zase po roce zažít. Někteří tvrdí, že underground je něco striktně nekomerčního, nezávislého a rebelujícího, něco, kde nemá místo internet, telefony a fejsbůky, kde se hlasitě křičí se vztyčeným prostředníkem na všechny, kteří lpějí na světu a na všem co nabízí. Jiní říkají že underground je mít podivné vzezření, zpít se do němoty, vyválet se v bahně a dělat věci, které se normálně nedělají. Mi se zase zdálo, že Magorovo Vydří u Skaláka k sobě jako lampa můry láká lidi, kterým ke štěstí stačí sejít se dobrými lidmi v dobré víře a bujaře se s nimi veselit ze života...

http://www.slum.wz.cz/
http://www.myspace.com/georgesvision