Nokturno.net / články

Kolem kapely Traband se po vydání alba "Hyjé!" strhnula neuvěřitelná hysterie, která mě od poslechu jejich hudby dokonale odradila. Předtím jsem je viděl na živo pouze jednou a to v roce 2003 na festivalu "Jimramov Otevřeno". Po obrovském úspěchu ale přišel, navzdory očekávání, konec. Z dostupných informací usuzuji, že i Jardovi Svobodovi (frontman kapely) ten obrovský humbuk kolem Trabandu přerostl přes hlavu. Na čas se stáhnul do ústraní a nyní s novou tříčlennou sestavou vydává u Indies nové CD "Přítel člověka". Na podzim 2006 mj. vystoupil s ochutnávkou své nové tvorby na festivalu Křídla, kde jeho zpěv doprovázela zpěvačka a hra na harmonium. Včera jsme měl malinký hudební absťák, takže jsme pátral po něčem novém k poslechu. A na webu Indies Records zakoupil CD v mp3 podobě. Možná toho budu litovat, až uvidím limitovanou sérii klasického CD včetně jistě pestré knížečky. Ale už se stalo a momentálně rozhodně nelituji.

Jak jsem již poznamenal úvodem, tvorba původního Trabandu mě příliš nezasáhla. Nebudu tedy srovnávat. Což na druhou stranu asi udělá drtivá většina posluchačů. Při příležitosti vydání nového CD vzniklo z původní sestavy nové těleso: Jarda Svoboda - harmonium, kytara, baskytara, cimbál, zpěv. Jana Modráčková - kytara, trumpeta, harmonium, zpěv. Václav Pohl - bicí, beatbox, zpěv. Už tady je patrný značně originální přístup k Trabandovské tvorbě dříve ctící styl zvaný dechno. Pro nový výraz Trabandu byl zvolen název "home music". Nebudu tady citovat rozhovor Jardy Svobody pro Freemusic. Jestli chcete, přečtěte si ho sami. Myslím, že je v něm řečeno vše. Jarda Svoboda má dar formulovat s sdělovat myšlenky a názory jasně, srozumitelně a bez zbytečné sebestřednosti. A to se projevuje i v jednotlivých písních.

Ze slov je cítit zamyšlení, pokora, přitom ale lehkost a absence fotrovského mentorování. Ze třinácti písní nejvýrazněji vybočuje "Adam a Luna", která je snad jediná temná a tuto podivnou tíži nepomáhá rozbít ani refrén. Naopak radost přímo tepe hned úvodní "Tak to mám rád" opatřená jednoduchým a vtipně dvojsmyslným sloganem "A to mám rád, když jsi nahoře a já pod tebou". Na albu jsou krásná osobní vyznání ("Můj milovaný syn", "Jdu krajinou"...), život, lidé ("Ve stejném okamžiku", "Partyzán", "Tichý muž"...), víra, láska ("Tak to mám rád", "Dej mi, Bože, dobrou ženu", "V jejích šlépějích", "Havrani", "Vlaštovky"...) Nejvíc mě zasáhly dvě písně. "Jdu krajinou", ze které přímo dýchá klid a svěžest lesů a potom "Tichý muž", píseň s hloubokou myšlenkou sdělenou neuvěřitelně silným způsobem. Nehledě na jakékoliv osobní favority, žádná z písní není na albu zbytečná, prázdná nebo nezajímavá. Ze všech je cítit nenásilná touha dát posluchači, pokud možno laskavě, že by si měl ve svém životě najít čas na zklidnění a přemýšlení o smyslu bytí.

Zvuk harmonia, podmalovávající celé album, unáší mysl posluchače do jakési snové "harmonické" říše. To ale neznamená, že by byla hudba unavená. Naopak. Některé písně jsou pouze nasměrovány prvními tóny aby se změnili v dynamickou jízdu ("Dej mi bože dobrou ženu", "Doma nejlíp"...). Nejen harmoniem je Traband živ, takže třeba v písni "Tichý muž" je celá střední pasáž tvořena hip hopovým rapem.

Sečteno, podtrženo: "Přítel člověka" je album srdečné, otevřené, vytvořené bez zbytečného sentimentu a s velkou chutí.