Nokturno.net / články

Tak jsem se od sympatických vyběračů vstupenek v boomerangu dozvěděl, že razítka se na ruce účastníků otiskují na spodní stranu paže kvůli ochlupení. Inu, člověk se pořád učí.
Koncert kapely začal celkem na čas, pořadatelé se poučili z předchozích nezdarů a vyklidili plácek před pódiem, který se ještě před začátkem koncertu naplnil všelikými docela sympatickými individuy a jedním psem. Kapela odehrála písně různého stáří, jak věci z posledního alba hyjé!, tak předělávky skladeb někdejších Otcových dětí, více než deset let starých. Každý si přišel na své a kdo ne, mohl buď hlasitě křičet mezi pauzami nebo o přestávce v zákulisí orodovat za tu či onu svou oblíbenou píseň, kapela ráda vyhověla (očividně nebyl připraven žádný playlist, takže písničky padaly jedna za druhou podle nálady kapely a posluchačstva).
Koncert byl rozdělen kyslíkovou pauzou na dvě části (každá trvala více než hodinu), druhá část pak byla uvedena country beatboxovým duem Jindy a Pryč (alespoň myslím, že to byli oni...), jemuž vévodil refrén "Jó, život je takovéj", rapovaný s maximálním nasazením. A pak už mohla jízda pokračovat dál, objevily se i tklivější kusy, které trhaly srdce posluchačů na malinké kousíčky a pak zase ty rychlé a zběsilé, které je rychle poskládaly dohromady.
Co si budeme namlouvat, Traband umí a je to znát na první pohled - hrají s upřímností a radostí, ať už hopsají bosí po pódiu jako slečna Nedostižná, nebo vybíhají od bicích, jako pan bubeník, neskutečně tančí jako pan banjista, zaujatě rozhazují rukama, jako pan Jarda Svoboda nebo jen sympaticky foukají do svých křídlovek a trombónů jako pánové z dechové sekce.