ikona.png, 0 kB Nokturno.net / články

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Ztraceno v překladu

07.06.04 | majolena | Film & Divadlo

preview amerického filmu

Americký film, natočený s jemnou ironickou nadsázkou, ukazuje osamělost dvou věkově rozdílných lidí. Krátké setkání slavného herce, natáčejícího v Japonsku reklamu na whisky, a mladé manželky zaneprázdněného fotografa se odehrává na pozadí tokijského velkoměsta, které jen podtrhuje jejich pocit osamělosti. Hrdinové jsou odděleni od okolního světa jazykově a hlavně prostorově. Žijí v neosobním hotelovém pokoji, město se jim ukazuje ze své vyumělkované, téměř virtuální strany, ze strany blikajících reklam a hlučné přetechnizované zábavy mladých Japonců. Velkoměsto je tu využito jako kulisy pro zintenzivnění civilizačního pocitu osamělosti a bezvýznamnosti, ale samota postav je spíše osobním problémem, který by řešili kdekoli na světě. Muž i žena mají víceméně zajištěné postavení, mají rodinné zázemí, takže nejsou úplně sami, jejich pocit osamělosti pramení z nějaké jim nejasné prázdnoty. Herec a mladá žena se setkávají v hotelovém nočním baru, jednoduše se seznámí, protože v baru jsou jedinými cizinci.
Film je postaven na určité nedořečenosti situací, dialogů. Jak vyplývá z názvu, příčiny a následky se ztrácejí někde v nemožnosti vyjádřit všechno slovy (není tím myšlen jen pouhý překlad z japonštiny do angličtiny). Režisérka se snažila zobrazit nemožnost dokonalého porozumění a dorozumění, tj. to, čemu se v postmoderní filozofii říká střet různých režimů řeči. Tento střet režimů řeči má ve filmu různý účinek, humorný při natáčení reklamy, kdy režisér reklamy chrlí své požadavky v japonštině a herci nezbývá, než se připitoměle usmívat, jelikož mu absolutně nerozumí, nebo vážný, když přesně nevíme, proč oba protagonisté zažívají pocit osamělosti.
Režisérka postavila svůj film jako obrazovou výpověď o lidech, kteří se na svět dívají přes okno hotelového pokoje, chybí v něm dramatický zvrat. Antihrdinové mají pocit, že život se odehrává někde jinde bez jejich účasti, ale neusilují o to, aby se to změnilo. Snad jsou unaveni všedností a stereotypem života do té míry, že dokonce ani tak kulturně odlišné prostředí japonské metropole je nevytrhne z prožívané letargie.
Výše zmiňovaná nedořečenost, ač byla zřejmě záměrná, ve mně vyvolala spíše rozpačitost, zda mám film považovat za dobrý či nikoli. Přes veškerou záměrnou pomalost, nedějovost filmu se nemohu ubránit dojmu, že film není dostatečně přesvědčivý. Nepřesvědčil mě o ničem, ani o opravdovosti efemérního vztahu staršího muže k mladé ženě, ani o tom, že by se jejich společný pocit osamocení v civilizovaném světě dal generalizovat jako výpověď určité skupiny lidí.

(Lost in translation) Režie: Sofie Coppola Česká premiéra: 25.03.2004 V hlavních rolích Bill Murray, Scarlett Johanssonová

Diskuze

 Přidat komentář 




› Online 6

› Zeď




čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...

Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...

čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).

natir
(06.05.23, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?

všechny zprávy | RSS


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866