Nokturno.net / tvorba / diskuze

V prachu cesty,
sbírám pro stěstí,
dubové ratolesti.
Z dubu posvátných cest,
kde dálkami je snadné,
se nechat k naplnění osudu vést.

Cesta je snadná,
jen pohled stačí,
a příběh v žilách ožívá.

Dusot koňských kopyt je slyšet
a řinčení zbraní o štít pak,
když úskokem neporažen,
z prachu znovu vstane,
některý z nás.

Na obzoru září hvězda,
co k nebezpečí vede,
co její svit k naplnění osudu,
pod nohama stačí mít.

Vždyt staří,
pod ní již dávno válčí.
Kdo se také přidá?
Kdo touto výzvou nepohrdne?
Kdo si též přivdá?


Za měsíčního svitu,
za sluneční záře.
Za řinčení ostrého břitu,
s hrdostí,
co čteš z potu tváře,
na Yggově oři,
poutníci stezkami jedou...