Nokturno.net / tvorba / diskuze

protřu si oči ránem
prsty od kopretin
(těch kytek co nevoní)
plné žluto-bílo-zelených
písmenek: má mě rád?
nemá mě rád?

hádají se okvětní lístky
a já je pozoruju pusu dokořán
i oči doširoka rozevřené
velký pohled - sněží bílé
kousky...

mrznou ve vzduchu a dělá
se z nich slunko a jasnokrásně
i když zima

na co myslíš? necestou a cestou
s rukama na okýnku vlaku
(kdovíkam ode mě)
a žlutobílozelené kraje ubíhají ti
pod očima doširoka rozevřenýma

počítáš okvětní lístky kytek
co nevoní
...