Nokturno.net / tvorba / diskuze

Klaustrofobie mi hrdlo svírá
a tma rozum zžírá.
Uprostřed tunelu stojím,
všeho kolem sebe se bojím.
Stěny se svírají,
ze tmy se určitě příšery vyřítí.

Nikde světlo není
a já v rukou svíci držím.
Ale něco mi chybí.
Zápalky se mně štítí
a tak utekly.
Do tvé náruče přistály.

Přijdeš ke mně
a tváříš se mírně temně.
Temně pobaven.
Se zápalkami v ruce.
Jen oheň jimi popožeň.

Ale ty jen stojíš
a namou tvář svraštělou strachem civíš.
"Rožhni oheň,
prosím..."
sténám téměř z bezvědomí.

Ale ty jen stojíš,
zápalky nezapálíš
a na mou pomalou smrt strachem civíš.