ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / diskuze

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Diskuse k dílku: Autonehoda. Sledovat diskuzi přes RSS rss.
Než se pustíte do diskuze, přečtěte si pravidla pro psaní komentářů.

Kdyby se nechtěl před kámošem vytáhnout se svým novým autem, neležel bych teď v hromadě střepů smýsených s mojí krví. Usínám. Cítím obrovský pocit uvolnění a pohody. Začínám cítit vibrace, jsou pořád silnější a silnější. Frekvence vibrací je už nesnesitelná a jako když luskne, ustaly. Cítím se volný. Postavil jsem se a hned jsem o něco zakopl. To snad ne! To je moje tělo! To už je konec? Vždyť jsem ani nestihl poznat o čem život je!
Svět okolo zešedl, jen dvě místa zůstala stejná a z nich vycházejí dvě postavy. Dvě nahé postavy s křídly. Byly si podobné a přesto odlišné.Vlastně jejich odlišnost byla pouze v tváři a křídlech. Jedna postava měla křídla podobná holubím, druhá měla křídla netopýra. Přišli ke mně a jednohlasně promluvili: „Vyber si mě“. Cože? Mám si jednoho z nich vybrat? Jak? Nic o nich nevím…
První s holubími křídly přistoupil, vzal mě do náručí a zabalil mě křídly. Zaplavil mě úžasný a nepopsatelný pocit lásky, který mě hřál u srdce. Vše jsem vnímal tak krásné a originální. Pak anděl promluvil krásným zvonivým hlasem: „Přidej se ke mně a tento pocit tě bude doprovázet pořád. Jen musíš zaplatit daň, odřekneš se určitých věcí. Ty ti ale prozradím, až si zvolíš jednoho z nás.“ Poté mě anděl pustil a odstoupil.
Druhý, s netopýřími křídly přistoupil a zabalil mě do nich. Znovu mi do celého těla vstoupil úžasný pocit. Ale byl jiný než před tím. Víc fyzický. Ano, tenhle pocit byl rázu fyzického, kdežto ten první duševního. Pak ke mně anděl promluvil krásným, medově sametovým hlasem: „Mě si vyber a tento pocit budeš prožívat pořád. Jen musíš zaplatit.“ Co musím zaplatit? Taky se mám něčeho odřeknout? „Ne“, řekl a vzal mě za ruku. Pak mě svým drápem řízl do předloktí. Jaktože mi teče krev? Chvíli nechal krev téct, pak jí slíznul dlouhým špičatým jazykem. Při tom jsem málem omdlel. Jako kdyby mi do srdce natlouk dřevěný klín. Jak anděl odendal jazyk a tenhle hnusný pocit zmizel. Byl jsem tak rád, že už je pryč.¨
„Vyber si“, řekli jednohlasně. Ale koho? Koho si mám vybrat? Zase nevím… „Vyber si“, naléhali znovu


 Přidat komentář 



[<<]-[<]/1 [>]-[>>]
[1] čtenář Sojka | odpověz | 17.06, 13:42 | # | 1 přínosný nepřínosný
ikonka

Tož to já bych jim řekla ať jdou do prdele! A vrátila bych se zpátky do svého těla. A co se týká pocitů po autonehodě, já spíš cítila neuvěřitelnou samotu. Takovou samotu, kterou už nikdy nesmím zažít. Tehdy jsem si uvědomila, že nedokážu umřít sama. Prostě bych to tak moc nechtěla – až bych se udržela při životě, než by přišel někdo mi blízký.

[<<]-[<]/1 [>]-[>>]

› Online 14

› Zeď




čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...

Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...

čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).

natir
(dnes, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?

všechny zprávy | RSS


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866