Nokturno.net / tvorba / diskuze

Znám už lásku, znám i radost, bylo mi dáno poznat štěstí,
ale proč teď když vše jsem získal, proč mě čeká loučení?
Mám přítelkyni, miluje mě, i já ji strašně miluji,
mám věrného kamaráda, jenž by i život za mne položil, a já mu za to děkuji.
Nezradím ho přísahám, a vím že on mne také nezradí, já nerozumím božím vahám,
proč se s nimi loučit mám?
Ach tápu ve snách už i ve dnech, já snad spím ačkoliv bdím,
kdo jen mi tohle zodpoví, s kým tak já si promluvím?

Nezoufej si příteli, já ti možná odpovím, vzpomínáš, to jsem přeci já, já duše zbloudilá. Procházím se světem lehce, mnoho lidí poznávám,
nemusíš se tolik bát, odpovědí hodně znám.
Vím co tolik trápí tebe, a proč tolik zoufáš si, ale věř mi bez trápení, život není překrásný.
Život velmi složitý je, avšak prožít musí se, zlepšit si ho ovšem můžeš, jen správnou cestou vydej se.
Je to těžké, já to vím, sama jsem to zažila,
ale nejsi první s kým tak mluvím a snad všem jsem dobře radila.

Nyní tedy poslouchej mě, otázku ti zodpovím,
potom opět opustím tě, ať přemýšlet ty v klidu můžeš, o tom co ti poradím.

Loučení je těžká věc, každý ho však prožívá.
Jen lidi které miluješ, opustit ty klidně můžeš, a to s čistým svědomím, že ať už půjdeš kamkoliv, v srdci jenž ti bije v hrudi, navěky je budeš mít.
Věřím že mě chápeš dobře, a proto ti ještě povím,
dva lidé tobě nejdražší, v srdci svém tě budou nosit, s láskou, která nekončí.
Milují tě převelice, tak jak ty je miluješ, a dokud důvěra a upřímnost mezi vámi budou,
nikdy se to nezmění!

Měj se krásně příteli, hodně štěstí přeji tobě a v životě se opatruj.
A když si zase budeš zoufat, jen si na mě klidně vzpomeň, já moc ráda poradím,
neboť od toho, tu přece jsem.