Nokturno.net / tvorba / diskuze

re: čtenář smajdalf: no jo, to koukám

no me to moc nezaujalo protozen to jsou same zvasty o drakulovy to az me potkate tak uvidite praveho drakulu a ja si nevybiram jestli je den nebo noc ja piju krev furt

nu myslím, že když už by to měl být takový melancholik, tak si troufnu říci, že se mi povedl lépe:Upírův epilog....ačkoli to je spíš víceméně alegorie-parafráze než konkrétní příběh. A tím obsahem bych mohl reflektovat i na připomínky dříve komentujících osob, alespoň co se stran personifikalní povahy Tepese v literatuře týče

A propos: Drákula je symbol zvrhlé sexuální touhy a perverzní chlípnosti, kdy pod účinkem jeho nadlidské Vůle a duševních schopností propadají do submisivity slabší a "nevinnější" jedinci, propadající dále rovněž chlípnostem atd. Takhle to vypadá jako obraz melancholii propadlého alergika na světlo (á la film Wernera Herzoga - Nosferatu: Phantom der Nacht, což je ovšem trochu jiná káva).

Rozpor vidím pouze v tom, proč je zde světlo ničím, když je zároveň trápením, strachem a nečím, před čím autor utíká. Ale zřejmě je tím vyjádřen základní konflikt úniku a popírání něčeho, co přitom v životě subjekta hraje poměrně významnou roli a to do té míry, že je nucen tento rozpor vyjadřovat toliko poeticky.

Ty jistě myslíš tu Temnotu jako Drakulův úděl ? Pak na to jdi trochu jinak, vžij se do toho údělu a znázorni ho slovy , které ten obraz popíší, až bude čtenáři naskakovat husí kůže. Já si myslím, že Drakula byl silný, nikoliv smutný a unavený. Podle tvé básně si ho představuji, jak je opřen o hradby a vzdychá jako slečinka. Ale jeho hlas byl hlasem vyjících vlků (dětí temnoty). Zkus to ještě jednou, docela jsi na to šel dobře, ale je to moc uvzdychané.

Drákula? :)