Nokturno.net / tvorba / diskuze

Čtyři roky uběhly
než se oči jejich
opět setkaly.

Čtyři dlouhá léta
jen v srdci vzpomínku,
vzpomínku jež pomalu vadla,
si těsnali.

Čtyři roky odloučení,
čtyři roky smutku,
jak se jen člověk mění
bez lásky a skutků.

Žal navenek skrývajíc,
čtyři dlouhé roky,
srdce i rozum se ptajíc
co bude dál,
již vzdávalo svůj boj.

Byl jako kosatka,
jež miluje jen jednou,
jako stroj,
který nemá cit,
neschopen se zamilovat.

A teď v něm opět
ožil cit,
ten krásný cit,
o němž si myslel,
že se již nevrátí....