Nokturno.net / tvorba / diskuze

Rozlámaná do střepů
(světlo mnou oranžově prosvítá)
spočítám svoje kdyby
na prstech
jedný ruky
a svlečená z kůry bříz a jehličí
dlaní zčervenám všechny stromy
ať se prohoří
až k ránům.

První noc sama.

Prý se za mnou na ulici každý otočí
schovám si všechny pohledy
napotom
až budou na příděl,
nejbohatší bosá holka s pyšnýma očima.
Opadám popelem a rty mi zšednou,
jsem svá stoprvá generace dívek bez lásky.

Záda mi popiš otazníky
a já jenom otevřu dlaně
a zasypu tě jeřabinama.

Stejně všechny čaroděje
vzal čas...


Nejsilnější ze všech pocitů je pocit,
kdy se z vás stává země.