Nokturno.net / tvorba / diskuze

Byl jeden mladý spisovatel
hlavu měl plnou nápadů
a postel plnou blech
neúspěch stíhal neúspěch
a tak to neunes
k mostu šel
píseň srdceryvnou pěl
že život není lásky pln
že v knihách najdeš nerozum
a jak tam stál, tak se hrozně bál
a žíti chtěl, jenže zapomněl
jak správnou cestou jít
jak se dobře uchytit.

Tu pojednou, za ním najednou
se elegantní pán vynořil
a rozumně, leč rozhodně
úmysl mu vymluvil.
V černém klobouku, se smlouvou po boku
mu vemlouvavě lkal
že mladý talent jako on
by každý hnedle bral.
„Jen podepiš, mladý umělče
svou krví listinu
budeš znám, všude povolán
v každou denní hodinu.“

A pak se stal básník nevinný
ďáblovým dlužníkem
všude toulal se, slavný hrozně byl
skvěle se oženil, časem nemarnil
jen šťastný nemoh být
a s ďáblem chtěl se přít.
„Čeho nemáš básníku?“
ďábel oponoval.
„Nemám chuť už být,
povrchně žít, chci zase snít
chci verše od srdce psát
a upřímně se smát
slzy stesku prolévat
správnou stezkou se dát
ne takhle přežívat!“

Ďábel se zachmuřil
možná se rozzuřil
ale přemluvit se dal
a smlouvu mladíkovu roztrhal.

A tak ten mladý umělec
v posteli plné blech
sedí dodnes a proklíná svůj pech.