Nokturno.net / tvorba / diskuze

Sedím tu u okna,
sleduju vlny zapomění
na ostrově viny cos´mi dal
a tvúj syn jej zhmotnil...
A proklínám!

Proklínám tebe v Plutově říši,
snad trpíš dosti hejkale kulhavá!
Já skrze tebe dosáhla mnoho
a mnoho také ran dostala,
však láska má- jenom hra
pro Claudia-
císaře co neměl býti...

Tak tady sedím pozorná
každému stínu a šera chvění.
Synáček múj mi již jeden pozdrav dal,
už jednou rukou vraha ze tmy.
Se napínám...

Hrdá na něj v téhle chýši!
To jenom jeho holka skuhravá
zahřívala mu lože již dlouho
a mého místa dostála.
Však muže z tebe udělala matka tvá
Agripinna-
jsi svázán její sítí...

Synáčku vzpomeň...
Kto učil tě všemu
i neřestem a vraždám,
i orgiím a moci...

Synáčku vzpomeň,
pak porozumíš všemu,
proč tak marně žádam
bych nebyla v boží moci...

Souzena...
Otcem tvým!
Slyším kroky...
Již se odmlčím.

Přečtu tvúj poslední pozdrav....