Nokturno.net / tvorba / diskuze

Všechny moje idee se zřítí,
jsou to pouhé mizerné střípky mizerného bytí
Útržky okamžiků prožité jen jen jedinkrát

Kdekdo se mi vysmívá do očí
to jsou jen mizerné střípky mizerného bytí
Procházím tím svým žívotem
však cítím se jak za plotem
při pokusu o přeskok
toho svého, na pohled nizkého plotu
zjištuji jak těžký náklad nesu

Ten nízký plot jest obehnán keřem trnitým
zradily me vlastní síly, odražen byl útok můj
a můj náklad rozbil se na střepy
mizerné střepy mizerného bytí

Pořád obcházím ten plot
a sbírám ty své střepy
a jen zaněj hledím
jakákoliv nápověda dala by mi naději
že mizerné střípky mizerného bytí
jsou jen fata morgana nad pouštním obzorem
ž ese blíží oáza, a já budu zachráněn

Mizerné střípky mizerného bytí
a zase slyším jak srdce mi spílá
skrz mou hruď se na ten bidný svět dívá
a vidí na zemi ty pohozené střepy
kde každou chvílí jeden nový přibýváů.

To je moje bytí, prachmizerné
to me skrytě celý čas
milování chlebodárné

Ty střepy skutků roztodivných
které málo které oko zří

To pozná ten kdo pozná mne
Kdo přivykne tónům líbezným
kdo připustí barvu mého dne
že není vždy tak krásně barevný
že muže přijít čas
kdy člověk není zpěvný
kdy den má mizerný
kdy střepy se mu rozsypaly

Posbirat je nelze, mizerné střepy
jsou nehmatatelného ducha
jsou to mizerného bytí stopy
zdá se marné před tím utéct a prchat.
Tím spiš dostihneš se sám
Mizerné střepy mizerného bytí