Nokturno.net / tvorba / diskuze

Ochota za hřbitovní noci

Alexandr Dirtholey byl trpělivý člověk a odpouštěl každému všechno.Když ho manželka okrádala o  peníze,odpustil jí to,když ho podváděla se sousedem,odpustil jí to,i  když ho s  jeho bratrem zabila,odpustil jí to.
Nyní byl dva a půl roku mrtvý.Toho dne ležel v  svém hrobě a oddával se tichu.Ale nebylo mu to dopřáno,neb se skrze hřbitov ozýval hlas lopaty,jež se přehrabuje v  zemi.A  brzy již počal kdosi šmátrat po jeho rakvy.Záhy již byla na zemi,vyzdvyhnuta z  míst,kde měla ležet navždy.Cízí ruce rozbily víko.A  již svýma mrtvýma očima uzřel svého bratra a jeho (mrtvého) manželku.
Měla na sobě jakýsi kožich,již si jistě koupila z  jeho životní pojistky.Ničila si plíce cigaretou a byla trochu zhnusená,ačkoliv si nedovedl představit čím.
Jeho bratr mu počal prohledávat kabát,ale ne předtím,než si natáhl bílé rukavice,jež se používají na patologii a pak se vyhodí.Hledal a hledal a byl z  toho již dost unaven.Otočil hlavu k  manželce mrtvého a řekl:
„Nic tu nemá.“.
„Dělej a drž hubu.“ odvětila ona.Nikdy se s  ničím nepárala.Proto si ji mrtvý vzal.
Bratr hledal dál.Prošel mu už i  kalhoty.Zase nic.
„Fakt tu nic nemá.“.
„Drž hubu a hledej!Myslíš že se o  barák budu dělit s  těma jeho parchantama, co měl s  tou svojí první čubkou?“.
Chtěli závěť.Že ho to nenapadlo,asi si na ni tehdy,když ho zabíjeli,
nevzpoměli.
Alexandr strčil ruku do kabátu a vytáhl z  vnitřní kapsy papír,ověřený prestižním právníkem.Chtěl ji už podat bratrovy,ale ten byl už za horama a ječel jako na hlavu padlý.Otočil se a uviděl manželku,jak leží v  křeči na zemi a modlí se ke všem svatým.Nechápal to.Položil závěť kus od ní na čerstvý náhrobní kámen,spravil víko rakve nářadím,které si tu bratr nechal,spustil rakev do hrobu a pak zalezl dovnitř a zavřel víko a čekal,až půjde kolem hrobař cestou z  hospody a zaháže ho.Dlužil mu to,protože onehdá zaházel zase jeho,aby sem mohla přijít jeho manželka položit svíčku a neotravovala ho svým věčným remcáním,kvůli kterému se koneckonců zabil.
A  hrobník,ať to byl člověk jakýkoliv,si pamatuje.Při této myšlence se Alexandr usmál a počal sledovat skupinu červů,která se vydala po zčernalém stropu rakve.