Nokturno.net / tvorba / diskuze

Tohle vážně nejde. Snažím se sebevíc překousnout tu tyranii, mučení, fytické týrání, psychický nátlak. Hodiny somatologie jsou nejhorším trestem za opiové večírky.
Přednášející odsekává před našimi zraky hlavy kamarádů v první řadě sekerou, na které se nacházejí zbytky vězňů z druhé třídy. Tlampačem rozhlašuje výhružky za nepozornost, při tom mu z úst vytéká tekutina - složením podobná ovesnému mléku a vtéká do trubiček - zavedených do našich hlav. Snažíme se ji tlakem v hlavě nepouštět dovnitř a při tom některým praská hlava. Všude po stěnách jsou zbytky mozků smíchaných s onou tekutinou.
Nyní vytasil meč a rozsekává sousední děvče na miniaturní částečky, skládá je pod mikroskop a my sledujeme vyhasínající signály na iontových kanálcích. "Všimneme si negativních nábojů!" - vykřikuje. Zbytky jejího těla cítím na vlastní kůži a vyhasinající signály mi způsobují jemné šimrání.
Pouštějí teď trubicemi vzduch, poněvadž několik vězňů omdlelo. Je třeba je udržet při životě pro další pokusy. Někteří vězni se telepatickými signály domlouvají na vzpouře. Vzpoura znamená mnoho mrtvých - přirozený úbytek, ale také - možné vítězství. Obávám se zapojení telepatických signálů - při nesprávné frekvenci jsou zjistitelné radary, a tak chvíli váhám. Později však signál vysílám. Prošel!
Druhá řada likviduje přednášejícího jeho vlastním mečem a sekyrou, na kterých se nyní nacházejí i jeho buňky, tkáně, také tekutina podobná ovesnému mléku.
Zazněla siréna a snášejí se parašutisti s iontovými zbraněmi. Umírá spousta vězňů. Vysokofrekvenčním voláním se nám telepaticky daří zničit radary a elektronické výboje. Procházíme sodíkovými zdmi, zbavujeme se elektrických vodičů a skáčeme do vody žluté barvy. Některým se nepodařilo el. vodičů zbavit a umírájí v neskutečných bolestech (způsobeny vysokými tony ve svalových skupinách).
Běžíme dál a - pro změnu - telepaticky ničíme přednášející. Vběhneme do vysokonapěťových kanálů a procházíme až na drobnější ztráty ( utrženy vlivem el. výbojů lejzrových mečů). Na konci tunelů je nás už jen hrstka.
Padesátosm vojáků výsadkářů na nás hází síť, poté nám nasazují zpět elektrické vodiče. Nacházíme se v klidovém stavu. Odnášejí nás do kasáren, kde do našich těl tankují draslíkový potenciál - uvádí nás do aktivovaného stavu. Avšak dochází jeho zásoby, proto sekají několika lidem končetiny, ty do něj přidávají. Vhodí všechny zpět do sálu.
Přednáška pokračuje dál. Jsme slabší, je nás méně, chybí nám končetiny - avšak - převládá tekutina podobající se ovesnému mléku. Je ve všech pórech, ale k čemu?!
sakra.
Věnováno Johnymu Elleovi