Nokturno.net / tvorba / diskuze

spící nocí pluje má mysl
až na obzor
k  lesu.
Kroky
duní železem
cestou plnou malých živých potvor,
svědků alkoholových běsů
a v  pláči měsíce otvírá životem krajiny
černé jezero svůj jícen
do neznámého času.
Listí na hladině
plane ohněm strážních mečů
Náhle se mi zastaví celé tělo…i sr dce
svlékám si šaty…pomalu
zouvám boty… chlad
jeden prst, druhý… smáčím
a v křeč i splynu s  perlami vod
zima mě schvátí jako smrtná bolest
na okamžik nejsem

a najednou jsou všechny prameny živé
vaří se hněvem
bolí a rvou se s  mým tělem
oči třeštím na zlobu lednového hrobu
zmítám se mezi hady leknínových břehů
a potupně lezu ven

Odpusť mi, jezero !