Nokturno.net / tvorba / diskuze

Po čem toužíš? Zeptal se Pán vprostřed bran.
A já pootočila hlavou.
Toužím spatřit počáteční světlo světa, jako ptáčátko rozevřít křídla a vzlétnout.
Usnout v parku vrbových proutků, nechat se unášet v prstýncích jetelové vůně.

Dal mi napít lektvaru. Ten vprostřed bran.
Odříkávám magickou formuli.
A nic se neděje.
Jen vánek je tak heboučký. Mraky jsou najednou hustší.
Jen voda je chladnější a lidské oko skelnější.

Po čem toužíš teď? Zeptala se Paní vprostřed bran.
A já se sklonila.
Toužím otevřít oči a vidět neviditelné. Podat ruku bezrukému.
Zvadlé růži vdechnout život a rozjasnit mysl nám – nevědoucím.