Nokturno.net / tvorba / diskuze

Neb v pradávné róbě zahalena tu stojí

A každý člověk, ať muž, žena, se jí bojí.

Kol chladný vítr píseň smutnou pěje,

Svět sám sobě do záhuby temné spěje.

Ona ví to, tušíc klamný lidstva chtíč,

Nejde to, marné je utíkat pryč.

Vše již ku blízkému konci chvátá,

Kde je? … Má brána devátá?



Není pomoci, nechá přirozeně vše plynout,

Mistři kováři teď začnou pouta žhavá kout.

Kdo chceš sám tu zůstat, strachu měj,

Nebo pod její ochranu v šanc se dej.

Buď spravedlivě tobě naložiti dá,

Neb je od věků matka všech i tvá,

Nebo synem, dcerou ty hříchu jsi,

Pak čekají tě jen zběhlí a hladoví psi.