Nokturno.net / články

Eye of the Beholder Je pochmurný večer, za okny zuří bouřka. Váš obličej pln očekávání je osvětlen matnou září monitoru. Ulice jsou tiché a klidné a Vy samou nedočkavostí křečovitě svíráte myš a bubnujete prsty o desku stolu. Z letargie vás vytrhne posel, přicházející se spěšnou zprávou od vašeho přítele, čaroděje Khelebena, který si s vámi přeje okamžitě mlvit. Konečně to začíná.
Co může chtít takhle pozdě večer?
Jaké dobrodružství se na Vás chystá?
To se dozvíte v počítačové hře firmy Westwood s názvem Eye of the Beholder II - the legend of Darkmoon.
Jedná se o počítačovou hru dungenovského typu, poněkud staršího data výroby. Tím se však nenechejte odradit. Jestliže se vám povede hru spustit (je poměrně náročná na konvenční paměť, ale poběží i na starších strojích) přivítá Vás pěkné, leč krátké intro, jehož obsah jsem nastínil výše. Vaším úkolem pak bude najít a zničit zlo, které se usídlilo v Darkmoonu. Celá hra je založena na principech hry AD&D - na začátku hry si vyberete čtyři postavy do družiny. Může to být člověk, elf, půlelf, hobit, trpaslík či gnom a přiřadíte jim jedno ze 7 povolání (válečník, paladin, tulák, zloděj, kněz a mág). Každá postava má pak šest zakladních charakteristik - sílu, obratnost, odolnost, inteligenci moudrost a charismu. Na nich velikost Vaší obrany a počet životů. Další charakteristiky jsou bohužel utajeny, takže se například nedoozvíte, jaký útok má Váš válečník, nebo jak dobrý je váš kouzelník v magii.
Nakonec si zvolít tvář a jméno a můžete se vydat vstříc dobrodružstvím. Vaším úkolem je najít a zničit zlo, které se skrývá v Darkmoonu. Hra je řízena z pohledů hrdinů vaší družiny. Herní obrazovka je rozdělena na tři části: vlevo nahoře je samotý pohled do hry, vpravo jsou pak okna vašich hrdinů. Vedle obličejů jsou zde předměty, které mají postavy v rukou a počet jejich aktuálních životů. Předměty se užívají kliknutím na pravé tlačítko krysy nebo pomocí klávesové zkratky. Na stejném principu funguje i boj - jednoduše užíváte zbraň, kterou dáte hrdinovi do ruky. V této části obrazovky se také otvírají inventáře postav, které jsou jednoduché a přehledné.
V dolní části obrazovky naleznete tlačítka pro pohyb a kompas, který usnadňuje orientaci ve hře, úplně dole pak jakési okno, kde se zobrazují názvy předmětů na které klikáte a informace co který hrnina provedl či pronesl.. V této části se zobrazuje výběr kouzel, který vyvoláte pravým kliknutím na kouzelnickou knihu (u čaroděje) či kněžský kříž (u kněze). Výběr kouzel není největší, kouzla se však dají dobře používat. U čaroděje naleznete množství kouzel útočných, u kněze pak spíše kouzla léčivá.
Prostředí je fantastické, a hra vypadá opravdu dobře, přestože je vyvedena v dvěstě padesáti šesti barvách při rozlišení 320x240 (nebo snad právě proto?).
Během svého putování narazíte na množství nepřátel od vlků, přes strážce a mnichy až k baziliškům a drakům.
Vše je ztíženo logickými hádankami, při jejichž řešení se člověk pořádně zapotí. Děj je plynulý a úrovně hry rozmanité. Místy se mi však pozdávalo, že se hra podobá spíše knize pro svou návaznost (vede vás jednotlivými kapitolami a vy nemáte příliž na výběr. Hádanky mají jen jedno řešení, je zde jen jedna cesta jak hru dohrát).
Pokud bych měl hru srovnávat například s klasickým Dungeon Masterem, vytkl bych ji místy těžko zvládnutelné pasáže (těžké hádanky bez nápověd, zdlouhavé hledání tajných zdí...). Přezevšechno však hru vřele doporučuji (nejen) všem příznivcům fantasy a rpg.
Je totiž opravdu skvělá.