Nokturno.net / články

Docela vlahý podzimní večer, či snad lépe podvečer. Stmívá se brzy a tak lampy svítí a ulice jsou o něco prázdnější, neboť je všední den, konkrétně úterý 26.11 léta páně 2002.
V parníku je jen málo lidí, všichni si hoví na židlích a popíjejí, co komu libo. Já sám se usazuji v koutě za sloupem, kam nedopadá světlo ani pohledy ostatních hostů. Boo se staví (usedá) k nástrojům a všechny ty kouzelné zvuky se rozléhají, kutálí a sviští kol stolků. V hlavě mi zní jasné věty, i když v "cizím" jazyce. Stačí pár slov a hudba, a člověk ví, o čem je řeč. Nebo si alespoň evokuje myšlenky, či spíše pocity, více či méně konkrétní.
Uchvácen pozoruji, kterak se smyčec míhá po strunách violoncela, pozoruji dvě ženské ruce, kterak krouží kol nástroje. Kterak se tělo pohybuje hudbou. Poslouchám všechny ty zvláštní rytmy a souzvuky, prosté melodie, tři melodie různých nástrojů znějící v jednom rytmu, který se tříští o činel tak zvláštně a nepravidelně, podle sluchem těžko polapitelných řádů.
A hlas jenž zpívá, vážně a přeci ne, a pohled, jenž se upírá kamsi daleko, kam se nedá dohlédnouti.
A mráz běhá po zádech a zuby se zakusují do rtu...
A to vše je jen závan vůně, záblesk z toho, co jsem viděl, slyšel a cítil.

Odkazy: Boo na fan.mysteria.cz
www.boo.cz