Nokturno.net / články

Dalo by se to shrnout několika slovy: pohodička v zámeckém parku, Poličské pivo, Irská whiskey a tousty s cibulí. Ale to by bylo možná trošku málo – nerad bych zanedbal tak příjemnou akci, jakou pro mě byl festiválek Otevřeno Jimramov. Sám lituji, že jsem zde zavítal až letos a všechny předešlé ročníky nechal bez povšimnutí. Nicméně mohlo být hůře – zůstal bych doma i letos.

Z Ostravy do Jimramova je to bratru 200 km, tedy tři a půl hodinky cesty. Když na to člověk trochu šlápne, dá se to zvládnout o půl až třičtvrtě hodiny rychleji. My jsme dorazili za setmění, takže se z útulného zámeckého parku již rozléhal zvuk produkce právě koncertující kapely (Skrznaskrz – znělo to vážně dobře). Všude blikaly světýlka a hloučky lidí se Brownovým pohybem hemžily ze stanu do stanu, jaksi poklidně a nenuceně. Z poličského piva mi obvykle nebývá dvakráte dobře, ovšem zde cca 10 km od Poličky člověk nemá příliš na vybranou. Černá desítka z místního irského stanu prokládaná Whiskey nejmenované značky však zcela zvrátila mé obavy. Opusťme ale svět chuťových buněk – přijel jsem přeci za muzikou… Z pátečního programu bych vyzdvihnul Znouzectnost, která sice neválí tak úporně jako za mých „mladých“ let, ale pořád je to baví a je to znát. Zajimavůstkou nakonec byli Nuck Choris band, hiphopová smečka, která zaujala nejen chytlavými hudebními nápady, ale především poměrně inteligentními a nápaditými texty, což je nálepka, kterou lze připlácnout ledaskde jen ne k české hiphopové scéně…

Sobotní den byl dokonale slunečný a táhnul se líně. Nakoukli jsme do zdejší výstavní síně, jejíž výstavka je věnována zdejšímu rodáku Janu Karafiátovi, autorovi přeslavných Broučků, ale počasí bylo ideální spíše k povalování se na trávě a poslouchání nevtíravé muziky, kterou představil kupříkladu Caine, buebník ZNC se svým ansáblem. Z programu pak zaujala až Kloaka umnou muzikou a ovšemže Už jsme doma s trumpetou a vyzubená Veselá zubatá jako vrchol večírku. To už se většina návštěvníků festivalu zvládla dokonale umrtvit všelikými obveselovadly a já si dal na dobrou noc jednu Poličskou jedenáctku, abych ji po pár doušcích v rámci zachování dobrého zdraví vylil pod strom. Přeci jen na nás čekal ještě nedělní prográmek.

Ten sestával z koncertu kapely Traband, původně plánovaném uvnitř zdejšího evangelického kostela, nakonec však odehrávajícího se vně. Ten byl jak jinak než příjemný, na muzikantech bylo znát malinko únavy, patrně z předešlých muzikantských štací, leč kdo ví. Jimramovské mecheché skončilo a až se sem jistojistě vypravím zase za rok, třebas si už na to zdejší pivo konečně zvyknu…