ikona.png, 0 kB Nokturno.net / články

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Robert Holdstock: Les mytág

14.08.06 | Skaven | Knihy & čtení

Vítejte v Ryhopském lese. Ničeho se nebojte, vše je jen mýtus. Zapomeňte na revolver, tady vám nepomůže ani střelná zbraň, Váš holý život závisí jen na tom, jakou roli v mýtu zastanete a jak se svého úkolu zhostíte...

Holdstockův Les mytág je kniha prakticky legendární. Předlohou se stala povídka, kterou autor vydal v roce 1984 a obdržel za ni první cenu British Science Fiction Award. O několik let později povídku přepracoval v román, za nějž dostal krom další ceny BSFA ocenění World Fantasy Award. Nutno říci, že Ryhopský les je dějištěm i dalších próz autora, např. románů Lavondyss či Fantom.

Les mytág stojí někde na pokraji fantastického žánru. Předně je nám děj vyprávěn Ich formou, což je pro fantasy román (který vychází z žánrů jako je legenda, pověst nebo pohádka) poměrně neobvyklé. Významný je zde i fakt, že ačkoli je Ryhopský les, kolem nějž se příběh povětšinou točí, sice světem sám o sobě, neustálá příomnost vypravěčského povědomí o skutečnosti tohoto místa a uvažování o něm v intencích reálného světa jej přibližuje spíše k tématu ztracených světů, jak jej nalezneme kupříkladu v dílech Julese Vernea.

Osmkrát volám do boje.
Devětkrát pro štěstí.
Desetkrát volám za mrtvého syna.
Jedenáctkrát ze smutku.
Dvanáctkrát volám na večer za mrtvého krále.
Co jsem?

To, co příběh o bratrech Christianovi a Steaveovi, jež jsou podobně jako jejich otec pohlcováni zvlášním světem ryhopského lesa,drží pohromadě je důmyslný systém ožívajících mýtů a postav z nich – mytág, konkrétních vtělení archetypů (více viz C. G. Jung…). Tak, jako se mýty v knize zobrazují a kříží a hlavní postavy se postupně stávají jejich součástí, se mýtem stává i příběh samotný a jako mýtus je nakonec i prezentován. Vpravdě úchvatné.

Jedno bílé je štěstí pro mne.
Dvě bílé je štěstí pro tebe.
Tři bílé smrt.
Čtyři bílé s botkou, lásku přinesou.

R. Holdstock se zde vlastně s uvědoměním dotýká bytostné podstaty mnoha fantasy příběhů, které z mytologie hojně čerpají. Čtenář tak může pocítit určité „přemýtování“ a Lesem mytág se mu bude prokousávat poněkud hůře. Asi nejsilnější složkou příběhu je vizuální působivost, přehršle smyslových vjemů, které se na vás při putování lesem valí, obrazy a pachy, které prostě vidíte a cítíte.

Na hlavách jim rostlo obrovské zahnuté paroží, místo tváří měli ohavné jelení lebky, v jejichž slepých očních jamkách se ve světle pochodní leskly lidské oči. Vzduchem se nesl jejich odpudivý zápach, puch kůží, kožešin, zvířat sužovaných parazity a mísil se s ostrou vůní smůly nebo toho, co hořelo na pochodních.

Nicméně kniha jako taková s sebou nese jednu obtíž. Tím, že všechny „nadpřirozené“ bytosti jsou zde označeny jako mytága (postavy z mýtů), jsou zbaveny svébytného původu, stávají se figurami. Přestože jsou velmi sugestivně zpodobněny, považuji za tuto skutečnost za největší šrám na uvěřitelnosti příběhu, která je dle mého pro vnímání knihy zásadní.


Diskuze

 Přidat komentář 




› Online 8

› Zeď




čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...

Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...

čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).

natir
(06.05.23, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?

všechny zprávy | RSS


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6446
autorů: 866