Nokturno.net / články

Fascinující román o osudech dcery obchodníka s hedvábím Claryho z Marseille, první Napoleonově lásce, je jedinečnou výpravou za poznáním těch, kteří významným způsobem ovlivnili nejen osud hrdinky samotné, ale především celé Evropy. Jedním z nich je Napoleon Bonaparte a druhým jeho maršál Jean Baptiste Bernadotte, pozdější švédský král. O Bernadottovi se v dějepise mnoho nedozvíte. O Napoleonovi hlavně data a fakta. Desirée nepůsobí jako historický román, kterým bezpochyby může být. Jeho hlavním motivem je nejprve touha milovat a být milována a posléze naplnění této touhy s Bernadottem, maršálem Napoleonovy armády. Osudy Desirée jsou, stejně jako celá revoluce a nástup Napoleona k moci, spletité, plné intrik a kariérismu. A Desirée tomu všemu přihlíží a události jakoby nezúčastněně popisuje ve svém deníku. Ovšem sama se nejednou stává významnou hybatelkou dějin a osudů mnoha v románu zachycených postav a to nejen Bernadotta, svého manžela, ale i Napoleona, své první lásky a bývalého snoubence.

Napoleon je v románu zachycen jako skutečný člověk. Nejen jako historická ikona. Ten pocit, kdy si po přečtení sednete s jakoukoliv historickou encyklopedií a snažíte se děj knihy zařadit do souvislostí, je v okamžiku, kdy zjistíte, že to funguje, nepopsatelně silný. Je nebo není to historický román opírající se o fakta? A nebo je to román milostný, vystavěný na historických postavách a událostech? Jedná se snad o zidealizovaný pohled na události nejen pro Francii tak významné? Byla Desirée skutečně tou upřímnou ženou, která si příliš nerozuměla s dvorními mravy, leč byla výbornou pozorovatelkou a rádkyní, přítelkyní a pomocnicí, která byla vždy tam, kde jí bylo nejvíc třeba? Byla to skutečně ona, kdo Napoleona přiměl ke kapitulaci? Mnoho otázek!

Příběh Desirée je zpočátku plný mnoha cizích jmen a osudů, které postupně získávají jasný obrys, tváře a osudy a po první stovce stran se stává strhující ilustrací k událostem tolik známým. Nemá smysl ho na těchto řádcích rozebírat do podrobností. To je úkol hodný literárních kritiků a historiků. Pro čtenáře je však materiálem neocenitelným.

Možná se k tomuhle pojednání jednou vrátím. Třeba až budu chytřejší, vzdělanější, sečtenější a tak. Takže nikdy… No, ale kdyby se tak stalo, rád bych ho přepracoval a pojal jako práci na téma: „Moc a láska“. Ó Desirée, ty mi dáváš!