Nokturno.net / články

Nemůžu se zbavit přirovnání ke žvýkačce, která vydrží déle než moje trpělivost – právě tato paradoxně autorova slova nejlépe vystihují můj vztah k Jirousově knize, jejíž děj by se dal ze všeho nejlépe připodobnit seriálu Sex ve městě: mladý muž se potuluje Prahou a prožívá si svoje sexuální peripetie, z postele do postele, do hospody a pak zase do postele. Tu a tam si zakouří nebo je „sjetej jak galuska po Tour de France“ a tak nějak proplouvá po hladině, přemítá, uvažuje. Dvacet dva plus jedna povídka – pořád dokola, podobná manýra typu „Poslední vždy kouřím levačkou.“, přesto to do sebe něco má. Předně je Jirous šikula na přirovnání, to se musí nechat. Chuť cigaret Betson a Hughes označuje jako „Zvláštní chuť. Jako bych z rašple slízával kočičí chcanky.“. obzvláště efektní je zakončení jedné z povídek hláškou „Vypařil jsem se jako psí loužička v raním slunci.“. Po jazykové stránce je to vážně požitek – zejména strohé dialogy výtečně odsýpají a pokud se zrovna autor nepouští do úvah na téma „jak to vidím JÁ“. A ještě něco je na knížce zajímavé – aluze. Většinou jsou to odkazy k různým autorům, zmíněn je třeba Artur Breiský a jeho (ne)slavná smrt ve výtahu nebo Kafka a jeho životní peripetie. Zajímavým vkladem je setkání s Ivanem Martinem (Jirousem): „Sednul si ke krbu pod nápis MRDAT. Nebylo to tak dávno, co ho tam pohrabáčem sám vyškraboval. To jsi ty? Jo. Kurva, tady je tma. Nemáš na něco chuť?… Díky, přinesl jsem si sádlo. Snad ho nechceš zas škvařit? Drž hubu, Kundo!… A ne abyste šukali moc nahlas! Jsem na ty zvuky citlivej.“

A to je tak asi vše – napsáno hezky, ale kde nic tu nic. Pokud nehledáte příběh , prahnete po zásadních myšlenkách typu „Lidi ráno vstávaj. Jdou do práce. Cestou nakoupí žemle. Tak pořád dokola, dokud nechcípnou.“ a ohlížíte se po zajímavém výrazu, zkuste to. Patrně vám knížka bodne po prokalené noci, až se ráno vzbudíte v cizím bytě s cízí holkou v posteli a na nočním stolku nachmátnete jedno jediné cigáro značky Betson a Hughes.