Nokturno.net / články

Obývací nepokoje – to již hovoří samo za sebe. Budeme v obýváku a budeme, jak už to u básníků bývá, čímsi znepokojeni. Hruškova poetika je opravdu komorní, úsporná, bytová: „Za ní věrnost / vyzáblá klaustrofobií domácího života / Slušnost / s vyholeným podpaždím“. A v tom, zdá se, tkví to kouzlo, neboť autor právě zde nalézá neotřelé příměry a metafory – ve věcech zdánlivě všedních.

Druhá část sbírky Chvíle pro rybu se nese v duchu co do prostoru poněkud otevřenějším. Básně jsou zde přemýšlivější, spíše než věcí všímá si životních situací, údělu: *„Nesu kurvu / občas se zastavuju / prudce cosi vykřikuju / cosi prudce vysvětlím / zrelativním / napiju se / přikryju ji / a pak dál / nesu kurvu“.

Celkově vyznívá sbírka jaksi chmurně, churavě. Tíha betonových stěn, ona klaustrofobie podtržená umakartem a smutky / tajemné jako karbenátek„ je zarámována ve čtvercovém formátu a doplněna dětskými kresbičkami – otisky listu, šedými šmouhami šmouhami, neumělou rukou načrtnutým půdorysem bytu, stránkou školního sešitu. “Už jenom peníze / a ruce / pro pštrosí hlavu / mého strachu" Vám tak nějak náladu nevyspraví, ale čte se to pěkně.

Petr Hruška: Obývací nepokoje (Sfinga 1995), ilustrace Adam Plaček.