Nokturno.net / články

Poslední dobou mě uchvátilo období II. světové války. Ne, nechci aby se vrátila. Jenom mě zajímá. Tuhle smutnou epizodu jsem dosud znal převážně z filmů a to dobrých i špatných. Ale film je většinou stvořen pro okamžitý efekt (zaplatit náklady a vydělat něco na pivo). Film musí zasáhnout širokou diváckou obec. A proto se s tím režiséři neserou (sorry, Stevene). V knize je to většinou jinak. Pokud se jedná o román (expresivně řečeno), jde o hromadu keců s drtivou pointou v závěru (např. zde nedávno recenzovaná Sofiina volba). To aby si člověk zapamatoval, že něco četl. Spousta lidí ani nezaznamená ten obrovský tok myšlenek a z knihy si skutečně odnese jenom onu pointu. Deník Anne Frank je ale jiný. Je to deník. Tedy nemá pointu, ale zachycuje všednodenní zážitky. K přečtení Sofiiny volby mě přivedla stejnojmenná píseň. K Deníku Anne Frank potom, kromě touhy po poznání, také zkušenost z natáčení televizního filmu Anne Frank: The Whole Story v Praze, kterého jsem se na přelomu zimy a jara v roce 2001 zúčastnil jakožto komparsista. Přiznám se, že jsem o osudu Anny věděl velmi málo a těch osm nebo devět natáčecích dní mé znalosti nijak neprohloubilo. Prostě film o holce, která se, ke své smůle, dostane do koncentráku, když se ovšem předtím spolu s rodinou a známými dlouhou dobu úspěšně skrývala v jednom domě. Četba jako taková je záležitost samozřejmě nesrovnatelná. Anne se jako třináctiletá ukryje se svými rodiči, sestrou a ještě jednou tříčlennou rodinou ukryjí v zadním traktu jednoho domu v Holandském městě (název už nevím, že by Amsterodam?). Krátce na to k nim přibude ještě jeden člověk. Spojuje je vzájemná známost a potom taky fakt, že jsou Židé. Víc než dva roky se úspěšně skrývají. V deníku už nejsou zachyceny okamžiky, kdy jsou na základě anonymního udání dopadeni a všichni končí v koncentračních táborech. Anne umírá krátce před osvobozením na tyfus. Její deník vydal po válce její otec. Jediný, který z celé skupiny přežil. Z knihy se stal bestseller. Její autentičnost byla mnohokrát úspěšně vyvrácena a vzápětí potvrzena. Rovněž jsem se dozvěděl, že existují tři verze deníku: 1. originál, 2. přepracovaná verze, kterou si Anne začala připravovat ještě v úkrytu k pozdější publikaci a to na základě výzvy v britském rozhlasu a za 3. verze vydaná a upravená jejím otcem. Nedávno tuším vyšly všechyn tři v jedná knize. Já četl tuším tu 3. verzi, která u nás vyšla v půli padesátých let. Anne mě nadchla! Její filmová představitelka Hannah Gordon Taylor ve mě svojí vizáží a vystupováním stvořila Anne jako vyděšenou, bezmocnou holčičku. A tuhle představu mi Deník dokonale rozbil. Anne byla třeštidlo. Paličatá, umíněná, snažící se získat uznání dospělých, ale především přemýšlející živelná bytost. Odsud možná pochybnosti o autenticitě deníku, protože myšlenkové pochody této dívky jsou vskutku uchvacující. Nikoliv nemožné! Anne v deníku zachycuje události předcházející "potopení" (tak Anne nazvala jejich ukrytí). Aby se měla komu svěřit, věnovala všechny své zážitky svojí fiktivní přítelkyni Kitty. Každý zápis tedy začíná slovy "Milá Kitty". Od prvního rozkoukání se mezi "potopenci" se Anne neustále vyvíjí a spolu s ní její náhled na svět okolo sebe a lidi, kteří jí obklopují. Anne prožívá všechna příkoří i radosti velmi silně. Zažívá i lásku, ale v samém závěru, tedy před vyzrazením, z ní střízliví. Aby byla kniha Deník Anne Frank nějak ukončena, je jeho součástí doslov. V té verzi, kterou jsem četl já, se o něj postaral překladatel. A potvrzuje v něm dojem, jenž Anne celou dobu budila. Anne Franková byla životní optimistkou. V rámci doby. A v rámci možností... PS. Kdybyste někdo viděl film Anne Frank: The Whole Story, tak mi dejte vědět! The Whole Story je to proto, že zachycuje i věci v deníku nezaznamenané, tj. pobyt v koncentráku. Film mj. získal cenu Emmy za výpravu a to pro Čechy. Je škoda, že ho u nás zatím žádná z TV stanic nekoupila. Pobyt ve Vile je asi ale zajímavější než pobyt v zadním traktu:)